V roce 1973 se klávesista i na vše dující Dave Newhouse a basista/kytarista Billy Swann, rozčarovaní ze stavu americké rockové hudby, rozhodli založit skupinu. Osídlili statek nazvaný Buba Flirf u Gaithersburgu v Marylandu na východním pobřeží USA a coby inspiraci pojali v Anglii právě vyhřeznuvší canterburskou scénu (Soft Machine, Henry Cow atp.). Rok nato se přidal jazzem cvičený big-bandový saxofonista/flétnista Thomas Scott a další dobrodruzi chtiví avant-progresivního muzikušení. Unikátní živé i studiové nahrávky Illegal Aliens z let 1974–81 jsou v podstatě první z více odnoží bandu The Muffins s přáteli. Pokud bych měl trochu přirovnat a co mi první naskočilo – o pár let později takhle nějak zněly prvonahrávky experimentujících Tuxedomoon ze San Franciska.
Ulítlé, muzikantsky velmi, převelmi volné, ale už tenkrát s jasným hudebním záměrem. Tu v pravdě zappovská prdlost se smyčkami nahraných nástrojů pozpátku (Tin Can Man nebo kratičká The Witch Who Floats), freejazzová Spontaneous Vaudeville je fakt hustá/zahuštěná konkrétním i nespecifikovatelným nástrojstvem, onde pseudojazzrock se zakopávajícími dobami (Portrait in a Spoon), riffová rytmika kontrabasu s dětským doprovodem pravých bicích a rozbastlenými pazvuky snad všech „hlavních“ nástrojů (Bazooka), na zvoncích a vmíchaných roztodivných pískotech tehdy zjevně ujížděli, v Abstract of America zas rozvařili po okraj možného naplněný swingband jak se s trubači všemožnými patří.
Zmíněným Soft Machine se snad nejvíce přibližuje Portrait of a Spoon, taky Working Backward, na tu ovšem bez primárního „tahu“ v druhé půli v kombinaci vibrafonu, xylofonu a zkresleného piána sedí spíš terminus technicus Musica nova. Nejbláznivější je až brutálně nabušený hyperavantgardní Square Ball Jazz à la rock in opposition švihnutý punkem – jó, mlátivě dusající bicí, drhnoucí basa zdvojená barytonsaxofonem, kvílící kytary, pištění klarinetu, jekot, to je pravá muzikantská prča! A umění.