IMARHAN: Temet

Tuarežské kytarové skupiny, napojené na příběh „s kalašnikovem, zoufalstvím a beznadějí“, svého času silně zarezonovaly na Západě jako čerstvý rockový vklad. Hudba, primárně určená Tuaregům, přenášející nejprve alarmující zprávy z bojiště, v dobách míru pak posilující tuarežskou sounáležitost, se ale na Západě postupně ocitla v pasti. Částečně vlastní vinou: nové skupiny se ze všeho nejvíc chtěly podobat úspěšným Tinariwen, takže západním posluchačům – a nejen jim – zněly všechny stejně. Zatímco Tinariwen & spol. inovativně přijali pomoc západních rockových producentů, alžírští Imarhan znalce zaskočili: za vydařeným debutem stála spolupráce s tinariwenským basistou Eyadou Ag Lechem, v tuarežské hudbě věc dosud nevídaná. Paradoxně dokázal Imarhan oddělit od splývající masy daleko účinněji než američtí rockeři. Hypnotické rytmy rozsekal kytarovými riffy, prokrvil západoafrickým afrofunkem a u pětice mladíků zdůraznil alžírský původ i tím, že je nechal pracovat s melodiemi stylu rai. Zcela jinou perspektivu vnímání moderní tuarežské hudby podtrhli v exilu vyrůstající a školy studující Imarhan také vizuálně: shodili tuniky a navlékli se do džínsů. Na druhém albu zvukově postoupili ještě mnohem dál: mění tempa, dravá rytmika má skvělý těžký spodek a zaujmou i melodicky. Kytarista Iyad Ag Ibrahim aka Sadam zní jako současný ostrý rocker, často vyjíždí chytlavá sóla a hlasem řeže doslova prostor. Ženské sboristky už také pouze neječí: inovativně pracují s vokální harmonií. Imarhan vyrostli ve městě, ne na poušti, a část skupiny dnes žije v Paříži. Hudbu proto vnímají globálně, přestože tuarežská identita pro ně představuje zásadní životní postoj, zanesený do názvu alba Temet: propojení, ve smyslu výzvy k jednotě s Tuaregy z okolních zemí. Budiž pochváleno, že role nosiče zprávy o výtečné kapele se s filmem Children of Tam ujal světoznámý francouzský dokumentarista Vincent Moon.

 

 City Slang, 2018, 41:25

 

 

Přidat komentář