Zatímco ve svém minulém projektu Piirainen Blom Company (album Matka z roku 2020) propojoval finský hudebník J-P Piirainen hudbu, beatbox a pohybové umění, novinka In Solitude je solitérním dílem nejen podle názvu. Jako mnoho nahrávek z poslední doby jde o přímý důsledek izolace v období lockdownu, k níž se u finského kytaristy přidalo osobní období, kdy „zůstal po nějaký čas sám“. A tak mohl naplno rozvinout své dlouho plánované pokusy a plány nejen hudební, ale i „konstruktérské“. Dlouho totiž snil o propojení akustické kytary a finského kantele, tedy o nástroji, který by mohl hrát škálu od zvonivých vysokých tónů po basové linky. Sám tedy navrhl a od přítele kytaráře si nechal postavit sedmnáctistrunný nástroj.
S výjimkou titulní písně, do které si Piirainen jako hosta přizval zpěvačku Venlu Ilonu Blom, je celé album čistě sólové, natočené pouze na guitele, jak autor svůj unikátní nástroj nazval. Zvuk je samozřejmě jiný – plynulejší, komornější, minimalističtější –, než kdyby skladby nahráli dva hráči, jeden s kytarou a druhý s kantele. Přesto se v některých momentech Piirainenovi povedlo docílit velmi přesvědčivého souzvuku „obou nástrojů“ (Yet Another Day Passes). Velmi blízko tomu, co asi považuje za svůj ideál, má i skladba příznačně nazvaná Let Me Introduce Myself, ve které průzračné vyšší tóny znějí nad „kytarovými“ hloubkami. V meditativní When I Fall Asleep je kytarová část možná výraznější, ale struny kantele ji příjemně přibarvují. Důležité však je především to, že album nezní jako jeden splývající celek, ale že je z něj znát Piirainenovo hledačství a touha představit nástroj v co nejširší škále přístupů. Z toho úhlu pohledu lze album In Solitude vnímat jako sbírku zajímavých etud. Bude tedy zajímavé sledovat, zda a kam se autor se svým novým nástrojem posune a jestli jej dokáže zapojit i do větších hudebních projektů. Sám tvrdí, že právě to je jeho cílem.