Jaap Blonk a jeho zvukové básnění

Pět zpívajících chlapů (nebo chlapců? v těch vokalistech zůstává totiž neustále cosi chlapeckého) – tak zní titul koncertního záznamu, na kterém se překřikují, dozvukují či hlasově opentlují Phil Minton, David Moss, Paul Dutton, Koichi Makigami a Jaap Blonk. 12_jaap_blonk_1Ano, zcela samozřejmě k této pětici zvukových ekvilibristů patří holandský hlasový performer Jaap Blonk, narozený v roce 1953 ve Woerdenu. Jeho hlasová (a mnohdy i značně hlasitá) poezie patří dnes už k nizozemskému hudebnímu ,stříbru‘ a znají ji nejenom v básníkově domovině, ale i v řadě evropských zemí (u nás například vystupoval sólově roku 2003 v rámci Festivalu poezie bez hranic v olomouckém Divadle hudby a rok poté s triem Braaxtaal v pardubickém Divadle 29 a v Domě umění města Brna), v USA i v Latinské Americe, v Kanadě a v Indonézii, v Jižní Africe atd.
Blonkovy začátky ovšem byly jiné. Studoval – a nedostudoval – matematiku a fyziku, ale také hudební vědu; proto se hrdě hlásí k tomu, že je autodidakt. Pokoušel se najít zaměstnání v blíže neidentifikovaných kancelářích, avšak tyto ,perfektně organizované systémy‘ v něm probouzely nechuť a odpor. Možná, že právě kancelářská ubijející činnost ho přivedla k zájmu o dadaismus nebo – řekněme to širším záběrem – o něco neobvyklého, překvapujícího, šokujícího.
12_jaap_blonk_2Nastalo dilema mezi poezií a hudbou. Komponoval a jeho hudebním nástrojem se stal saxofon, altka i tenor. A psal básně. Tím dilematem bylo, zda převáží touha skládat verše nebo muziku. Vyřešil to po svém: sloučil obojí. Při jednom recitačním večeru (nebo to bylo odpoledne?) zjistil, že jeho hlas dokáže propojit lyričnost s hulákáním. Omlouvám se mu za tohle humpolácké slovo, ale kdo Blonka slyšel, přizná mi, že nejsem daleko od pravdy. Řečeno jinak: od onoho data se věnoval zvukové poezii. Jeho nástrojem byl hlas, jehož nuance, vibrace, flexibilitu, rozsah a efektnost dokázal suverénně využívat. Nadto k původním veršům přidal zaumný jazyk, vlastní řeč, využívající jak nesrozumitelná, tak nahodilá slova s důrazem na jejich onomatopoičnost, tedy zvukomalebnost (leč občas i zvukonemalebnost), což vede některé referenty, píšící o jeho vystoupeních, k jisté nelibosti („A tak lidský hlas může být zkreslen až do ,nelidské‘ podoby, která již vlastně není komunikací… Po delší době jsem měla z produkce docela nepříjemný pocit,“ sdělila Olga Štajnrtová 25. 5. 2004 v recenzní rubrice www.freemusic.cz).
Blonk samozřejmě ke svému hlasovému gejšlení přidává elektronické pozměňování, samplování, překrucování – buď sólově nebo v součinnosti s dalšími hudebníky. Typické pro tento přístup je trio Braaxtaal, v němž jsou jeho partnery hráč na syntezátory Rob Daenen a elektronický bubeník Theo Bodewes, oba zapálení sampleristé. Ale pozor: Blonk netrvá tvrdošíjně na jednolitosti svých přístupů, proměňuje se podle partnerů a proměňuje i zvolený styl, i když jeho základem jednoznačně zůstává improvizace. Tak zatímco Braaxtaal čerpá spíše z avantgardního rocku, patnáctičlenný orchestr Splinks, který Blonk rovněž založil a jehož je vůdčím duchem, se přiklání k moderní jazzové inspiraci. A tak bychom si mohli rozlišit spolupráci s Majou Ratkje, s Matsem Gustafssonem, Michaelem Zerangem nebo Fredem Lonbergem-Holmem, abych jmenoval pouze několik ze stálejších hudebních spolupachatelů. Ovšem najdeme ho i na CD London Improvisers Orchestra Responses, Reproduction + Reality.
12_jaap_blonk_3Cílem Blonkových kompozic/improvizací je odhalování nečekaných hlasových a instrumentálních kombinací, při nichž se nezpěčuje využívat jak rytmickou hybnost, tak současné módní trendy, které ovšem v jeho zašifrování ne vždy odhalíme. K čemuž můžeme připojit i vokalistovy výtvarné experimenty, s hudbou těsně související.
Aby mohl dát průchod nejrůznějším výsledkům dlouhodobějších i krátkodobých uskupení a nebyl odkázán na jiné vydavatele, založil si vlastní label Kontrans a jeho obsah zřetelně vyplyne z prostudování připojené diskografie. Právě Kontrans podává ucelený profil tohoto hlasového experimentátora a žongléra, i když by asi měl být bohatší o vystupování na různých festivalech – jako třeba Berliner Musikbienalle 1999, Wittener Tagen für Neue Kammermusik 2000, Rheinisches Musikfest 2002. Nechci opomenout ani performanční festival Krikri ve Flandrech, jehož se Blonk rovněž zúčastnil. Básník Antonin Artaud pro toto setkání vymyslel nejenom název, ale i označení jeho náplně: polypoetry, což značí poezii mnoha možností. A toto označení plně platí i pro Jaapa Blonka.

Foto archiv

Diskografie:
Splinks (Kontrans 1993)
Jaap Blonk: Liederen uit de hemel (Perdu 1993)
Braaxtaal (Kontrans 1993)
Jaap Blonk: Flux de Bouche (Staalplaat 1993)
Jaap Blonk / Jan Nijdam / Bart van der Putten: Improvisors (Kontrans 1996)
Jaap Blonk / Mats Gustafsson / Michael Zerang: Improvisors (Kontrans 1996, 1998)
Braaxtaal: Speechlos (Kontrans 1997)
Jaap Blonk: Vocalor (Staalplaat 1998)
Baba-Oemf: Hugo Ball – Six Sound Poems (Kontrans 1998)
Jaap Blonk / Fred Lonberg-Holm / Michael Zerang: First Meetings (BUZZ 1998)
Splinks: Consensus (Kontrans 1999)
Jaap Blonk: Averschuw (Kontrans 2000, 2001)
VogelKwartet & Jaap Blonk: Come To Catch Your Voice (LopLop 2001)
Braaxtaal: Dworr Buun (Kontrans 2001)
Radboud Mens & Jaap Blonk: Bek (Brombron / Staalplaat 2002)
Carl Ludwig Hübsch / Claus van Bebber / Jaap Blonk: Improvisors (Kontrans 2003)
Jaap Blonk / Paul Pallesen / Bart van der Putten: Off Shore (Kontrans 2003)
Kurt Schwitters: Ursonate (Basta 1986 + 2003)
Jaap Blonk / Ingar Zach / Ivar Grydeland: Improvisors (Kontrans 2003, 2004)
Maja Ratkje & Jaap Blonk: Improvisors (Kontrans 2004)
Jaap Blonk / Paul Dutton / Koichi Makigami / Phil Minton / David Moss: Five Men Singing (Victo 2004)
Jaap Blonk & Cor Fuhler: Pre-Zoic Cellways (Kontrans 2004)
Maja Ratkje & Jaap Blonk: Post-Human Identities (Kontrans 2005)

Přidat komentář