JAAP BLONK’S RETIREMENT OVERDUE: New Start

Kontrans, 2020, 45:08 + 52:01

Nizozemský vokální ekvilibrista Jaap Blonk si nadělil ke svým pětašedesátinám nové hudební seskupení s názvem Jaap Blonk’s Retirement Overdue, do nějž přizval o generaci mladší trojlístek věhlasných muzikantů – kytaru a baskytaru zde střídají Miguel Petruccelli a Jasper Stadhouders a na bicí hraje Frank Rosaly. Po pětadvaceti letech tak dal dohromady novou „regulérní kapelu“. Lehce připomíná zappovsko-beefheartovský esprit s bluesovým milieu, nikoli však stylizací, ale spíše freakoutovou spontánností a nechybí zde ani jaapovské hlasové kouzlení včetně parajódlování a chrochotu.

Občas se Blonk mění ve zvukového čaroděje a protkává produmané kytarové linky zběsilými elektronickými tkáněmi. To je zřejmé hlavně ve čtyřech společných ulítlých improvizacích, ale jinak zde leader coby autor i zpěvák zachovává většinou strukturu rockujících písní. Někdy je to skočná melodie, jindy třeba deklamovaný melodram jako ve vzpomínkové My First Nightmares, jindy roztřepaná vzývavá dumka Retirement Overdue. Jindy vesele swinguje za vstřícné účasti jeho doprovazečů. Ti jako by podlehli náladě každého songu a jsou schopni se odvázat k abstraktizujícím výstřelkům. Rosaly dokáže být dupající rytmik, ale i noblesní ornamentalista. Nálady se leckdy mění i v průběhu skladeb. Někdy je Blonk narativní, jindy dovádivý, úsečný, nosně zpěvný, nostalgicky konkrétní či zcela snový. Stadhoudersova Rápido Y Leve je hyperkotlíkárnou s frenetickým vokálem, instrumentální improvizace Nem Boha zase komunikace s kosmickými elementy a vypjatá téměř klasická dvanáctka s drtivě tklivou atmosférou I Saw A Wobbzag má dlouhou vnitřní mezihru plnou jinozvuků. Prostě rozvolněná atmosféra s neskutečnou energií.

                                                                                                                                                                                    

Přidat komentář