JAN FIC: Město

Jana Fice znám jako kapelníka bluesové skupiny The Weathermakers, jako výrobce hudebních nástrojů i jako lídra parodické ultra-trampské skupiny The Honzíci. Jeho sólová prvotina Město, třebaže vznikla neplánovaně („Na jaře 2017 jsme se [s Martinem Kyšperským] domluvili, že bych si u něj ve studiu nahrál pár písniček jako demo. A nakonec z toho vyšlo celé album“), je pro mne jednoznačně českým debutem roku 2018.

Jan Fic staví na bluesových základech, ale žádná z jeho písní není ortodoxní dvanáctka. Z blues zachovává tu rytmus, tu harmonii, ale nejčastěji témata textů. Přitom ani v jednom případě nejde o sbírku amerických bluesových klišé. Ficovy písně jsou rozervané, místy lehce obhroublé (nikoli však vulgární), ale především citlivé, poetické a důvěryhodné. Verš „Modlím se za práci, za chleba na stole“ není křesťanská ani komunistická agitka, ale uvěřitelný kus života. Vánoční přání „Ať pokaždý máte dobrý místo na zaparkovánív sobě skrývá opět sociální cítění, ale také smysl pro aktualitu a vlastně i humor, jakkoli jsou ty písně jinak spíše depresivní.

Ficův hlas (zkreslený i přirozený, řeč, šepot, volání i zpěv) a různé strunné nástroje doplňuje nepřekombinovaná producentská práce Martina Kyšperského – od balalajky a foukací harmoniky po různé ruchy a elektroniku. Ve finále Blues Aperitivu se Jan předvedl jako „pohřební kapela“. Na albu Město tytéž písně zasazuje do úplně jiného kontextu, do pásma o městě, kterým může být Brno („Nad rozpadlým stadionem někde v Lužánkách / zas jednou umírá Slunce…“), ale i kterékoli jiné město, které milujete, ale ve kterém je život někdy pořádná dřina. Právě mimořádně silné texty a možnost jejich zasazení do různých souvislostí (je to také album o víře a jejím hledání i odmítání slepých uliček) vnímám vedle volby hudebních prostředků jako důležitou devízu alba. Ficovo Město pro mne představuje ideální a uvěřitelné blues pro 21. století.

 

Vlastní náklad, 2018, 39:16

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář