Jan Galena Brönnimann, Moussa Cissokho, Omri Hason

Praha, Chodovská tvrz, 14. 10. 2022

Švýcarsko-senegalsko-izraelské trio JMO ukázkově naplňovalo hlavičku koncertní řady Jazz Meets World, ač „světová hudba“ měla převahu. Rámec repertoáru tvořilo písničkářství Prince Moussy Cissokha, dakarského pokračovatele veleváženého rodu griotů. I když se trio s chutí nabudilo i do rytmických náporů s dominujícími perkusemi Omriho Hasona, poučeného jak jazzovou hrou, tak „etnickými“ tradicemi napříč planetou, songy vystavěné nad těkavým harfovým cinkáním kory působily křehce a delikátně. Zvláště když se připojily do trojhlasu i vokály spoluhráčů. Což ale nebránilo Moussovi přejít tu a tam do odlehčeného rapu a Omrimu do indického „perkusivního“ zpěvu konokkol. Jazzová průprava Jana Galeny Brönnimanna, který má za sebou mimo jiné spolupráci s Nilsem Petterem Molvaerem či Pierrem Favrem (u nás už hrál i se svojí experimentující jazzově-elektronickou formací Brick Man Ship či s balafonistou Alym Keïtou), ovšem elegantně vyplavala na povrch nejen v momentech, kdy se pustil do improvizací na sopránový saxofon. Vynalézavý jazzový slovník příjemně využíval i v odpíchnutých basových linkách basklarinetu či neobvyklého klarinetu kontraaltového, který zajímavě rozšiřoval zvukové spektrum. Epizodně Brönnimann zahrál i na arménský duduk (úvod skladby Keep The Eyes Open, pánové uváděli písně a Moussa zpíval v jazyce mandinka, což jsem nezachytil, naštěstí přidali i anglické překlady) nebo blízkovýchodní flétnu ney. Což spolu s korou vytvářelo uhrančivě teskné pastorální nálady.

Oné idylické pastevecké melancholie ale nebylo přes míru. Trio ji dokonale rozbouralo ve prospěch rytmické euforie, třeba když se do perkusí opřeli i Cissokho, vyměniv koru za talking drum, a Brönnimann, který měl připravenou vlastní sadu malých bubínků a činýlků. Nebo když Cissokho nemilosrdně prohnal elektrifikovanou koru přes wah wah pedál neboli „kvákadlo“. A jistě, došlo na momenty patřičně angažované, když třeba Brönnimann popisoval okolnosti vniku písně Tandouala Tala, Bez hranic: „To proto, že pro Moussu vůbec není jednoduché překračovat hranice se senegalským pasem.“

K výjimečnosti vystoupení ale přispěl především smysl pro humor. „Tuhle skladbu inspirovalo město Douala, krásné, ale trochu nebezpečné,“ uvedl Brönnimann, který se, ač Švýcar, v Kamerunu narodil. Načež jeho slova nechtěně „ilustroval“ menší Hasonův karambol při výměně bubnů. „Dost nebezpečné,“ pohotově utrousil perkusista sbírající vybavení. Jindy prohodil, když vytáhl na dominantní místo svojí soupravy hang: „Tohle jsem našel v kuchyni.“ I když mu na to nikdo z publika neskočil. Moussovo ladění kory zase komentoval Brönnimann průpovídkou: „On to má Moussa těžké, kora má dvaadvacet strun. On má Moussa také dvaadvacet bratrů a sester… ne, nesmějte se, vážně… Když ladí, říkáme, že to je, jako když dělá pořádek v rodině. Což není žádná legrace!“ Bonmot na téma náboženské snášenlivosti využil dechař i k ohlášení skladby Neděle: „Nemáme to jednoduché. Moussa má jako muslim neděli v pátek, Omri slaví sabat samozřejmě v sobotu a já mám neděli v ne… ehm, celý týden, protože jsem jazzový muzikant!“

Vtípky nijak neubraly hudbě na důstojnosti, zato prospěly komunikaci s publikem. I když hlavní tu byla komunikace muzikantská, opravdu neuznávající hranice mezi kulturami a žánry. Příkladně nejen v multi-kulti, ale také rytmicky zapeklité skladbě nazvané Nehněvejte se na nás, „protože v ní vždycky nasekáme spoustu chyb… ale dneska byly naštěstí jen dvě“. Končilo se za ovacemi vestoje. Už předtím Brönnimann lichotil: „Jste skvělé publikum… nechcete s námi udělat turné?“ V závěru, během oněch standing ovations, pak s kamennou tváří prohodil do plného hlediště. „Tleskáte výborně, takže domluveno. Všichni se prosím dostavte na následující štaci, zítra hrajeme v Linci.“ I když stejné vtípky určitě používají pánové na každém vystoupení, tohle setkání s upřímně míněnou kosmopolitností bylo vážně milé.

 

Přidat komentář