Jan Steklík: Grafické partitury

jan(hrají Tři tenoři a kontrabas a hosté; Zsolz Söres; Anna Romanovská a Vlastislav Matoušek; Jan Faix, Jan Polanský, Tomáš Míka, Petr Tichý a Jan Grunt)
Album přináší pokus o interpretaci grafických partitur významného výtvarníka, člena Křižovnické školy čistého humoru Jan Steklíka. Grafické partitury jsou jen drobnou částí jeho díla, ale ukazují jeho zájem jak o humor a paradoxy, tak o zvukové struktury. Steklík grafické partitury využívá více ve výtvarném smyslu, než jako rozšíření zápisu, aby umožnil zapsat i další aspekty, což běžná notace neumožňuje. Výtvarné ražení pak počítá s větší imaginací hráčů, kteří se nemohou držet jen podivných čar, což vedlo Zsolze Sörese, aby pracoval u ptačích partitur se zvuky připomínajícími ptáky. Důležitější ale je, že interpretace většinou zachovala strukturální vlastnosti, tektoniku i pauzy.
Grafické partitury jsou však zřejmě prvním nosičem, na kterém vyšly nahrávky souboru Tři tenoři a kontrabas, ve kterém se sešli tenorsaxofonisté Mikoláš Chadima, Jan Grunt a Michal Hrubý spolu s kontrabasistou Petrem Tichým. Chadima a Matoušek, dvě klíčové postavy tuzemské avantgardní scény, ukazují, že její představitelé stále mají co říci. Přiblížili se až do oblasti improvizace na pomezí free jazzu a komorní hudby, kterou dlouhodobě prozkoumával Anthony Braxton. Jde o jedno z vrcholných děl těchto osobností.
Tři tenoři se snažili ctít náladu skladeb, blesky doprovázejí ostřejší tóny, naopak rozostřené sotva viditelné obrazce je vedou k uměřenosti. Samozřejmě ne vždy se vše povedlo, Kompozice 4 by měla stát spíše na nedofouknutých rozmazaných zvucích, jenomže Tři tenoři hráli z jedné vody načisto, bez dlouhých příprav. Klíčové je, že dokázali pracovat s tichem a pauzami, což se ukázalo zejména s Kompozicí 6 a v Kompozici 18 dokázali zajímavě pracovat s rytmem.
V podobném duchu se nese i Kompozice 11, ve které Anna Romanovská doprovázená Matouškem na bezpražcovou basu střídala housle s kotem. Nahrávka představuje další vrchol, protože je na ní patrná pečlivá příprava. Naopak Söresovy nahrávky s efektovaným cellem jsou trochu zklamáním, chybí jim jakékoli vystižení struktury, takže jsou jeho dlouhé kusy nudné. Lépe dopadly nahrávky jeho živého vystoupení ze Skleněné louky, které nepostrádá dynamiku. I tak patří v rámci alba k těm nejméně zajímavým. Lépe si s elektronikou poradil Faix a spol., i když by jeho hudba snesla více vzdušnosti. Podle Kompozice 14 mu cizí není.
Grafické partitury jsou jednou z nejlepších desek, která byla loni vydána. Výjimečný přístup Tří tenorů by si zasloužil samostatnou desku, nemluvě o účasti na předních jazzových festivalech, které neberou jazz jako uzavřený styl, ale prostor k hledání. Stejně tak si je dokážu představit na nějakém festivalu soudobé hudby, nejspíš asi na Nové hudbě v Ostravě. Ani v newyorské Knitting Factory by se neztratili.

Guerilla Records, 2015, 73: 59

Přidat komentář