Jana Kirschner: Moruša Remixed

janaPo dvou akustických Moruších – bílé a černé –, připravilo vydavatelství Slnko Records zajímavý doplněk k nejnovějšímu počinu Jany Kirschner. Vybrané skladby z obou alb si vypůjčili producenti elektronické hudby ze Slovenska, střední Evropy, Balkánu i vzdálenějšího zahraničí a pokusili se na ně podívat svým vlastním pohledem. Třebaže koncept remixových alb není nic nového, u Jany Kirschner jde o zajímavý kamínek v mozaice jejího putování od popu k náročnějšímu uměleckému vyjádření. „Takto významná muzika tu vznikne opět až za dvacet let. Tím pádem jediné, co jsme mohli udělat, bylo nepokazit úplně originál,“ uvádí například slovenská dvojice Baláž & Hubinák, která nabízí jednu ze dvou nových verzí písně Duch mesta. Výběr skladeb ke zpracování byl zřejmě v režii jednotlivých remixérů a s největší pravděpodobností jej nikdo nekoordinoval. Proto na albu najdeme některé položky dvakrát (vedle Ducha města je to Zem, domova kraj a Vidina), zatímco jiné zásadní písně z původních Moruší chybějí (Z jedného Martina, Palisády, Premeny, Na krídlach divých včiel). Plynulému poslechu CD však ani jeden z těchto faktů nebrání. Díky různosti přístupů je album dostatečně pestré a návraty stejných (či podobných) témat, pouze jinak zpracovaných, mají také svou logiku. Posluchač má tím pádem před sebou zajímavou suitu, v níž je zpěvaččin hlas pouze jedním z nástrojů. A přestože mám dílčí výhrady k dramaturgii, především úvodní ambientní Vidina/ Sluchina ve zpracování Jonáše Grusky v úvodu alba příliš nepřesvědčí, musím rouhačsky konstatovat, že některé elektronické verze mě baví víc než akustické originály.
Na dvě původní alba si Jana Kirschner přizvala řadu hostů, hráčů na akustické nástroje. Někteří zůstali ve hře i zde (například polský The Phantom v Potopě zachoval klarinet), ale většina remixérů pracuje především se zpěvovou linkou, doplněnou elektronickými zvuky. Někde jde o „pouhou“ náhradu, a přesto to funguje – v BH Session Remixu skladby Duch mesta je jedna podoba rytmu nahrazena jinou, András Cséfalvay zajímavým způsobem pojal doprovod písně Až príde večer, přičemž k hlasu ženskému přidal navíc recitaci mužskou, která jako by Janu Kirschner ze hry nenápadně vytlačovala. Naopak Aleksandra Grünholz aka We Will Fail ve své úpravě téže skladby vsadila pouze na ruchy a prvky ambientu. Jedním z nejpovedenějších remixů je pak píseň O hore a vtáčkovi ve verzi, na níž pracoval Analogrunner. Remixové album Jany Kirschner má smysl. Na Moruších totiž zpěvačka naplno ukázala, že více než píseň – jak ji chápe mainstreamový posluchač – ji zajímá experimentování se zvuky a možná ještě více s náladami. A to se dá dělat jak na poli hudby akustické, tak s použitím elektronických prostředků. Posluchač si tak nyní může vybrat. Nebo ještě lépe, měl by si poslechnout obojí, srovnávat, hledat, co v remixech přibylo a bez kterých vrstev původních písní se jejich autoři obešli, a prožít tak malé dobrodružství.

Slnko Records, 2015, 71:56

Přidat komentář