JANA KIRSCHNER: Živá

Koncertní alba bývají v diskografiích považována za doplněk, cosi méně důležitého, než studiové nahrávky nového materiálu. Že to tak nemusí nutně být vždycky, dokazuje dvojdisková, a vlastně úplně první bilance jedné z nejpopulárnějších slovenských zpěvaček. Ta za dvacet let urazila nezvykle členitou cestu, vývoj, ve kterém ani po vyzkoušení si masové slávy mainstreamových umělců nepřestává hledat nové přístupy i impulsy, a namísto obvyklé rezignace na neozkoušené a osvědčeného opakování toho úspěšného, překvapuje odvážnými změnami.

Leccos už naznačuje neobvykle osobní tón, kterým zpěvačka v bookletu sděluje své pohnutky, dělí se o úvahy, vysvětluje inspirace i motivace skladeb. Nebo fakt, že se ve výběru nerozpakovala vedle sebe zařadit záznamy ze tří rozdílných a odlišně pojatých turné, navíc konaných v průběhu několika let. Přesto komplet funguje kompaktně a zcela dokonale, a v odlišných polohách sám sebe doplňuje. Obvyklé žánrové mantinely tu přestávají být důležité rozjetá cikánská hospoda se mění v jazzový klub, šansonovou divadelní scénu i halový koncert popové hvězdy. A jen těžko lze s klidným svědomím říci, která z poloh je silnější, přesvědčivější či hudebně dotaženější. Navíc se tu přelévají posluchačsky vstřícné písně s místy plnými zvukových i aranžérských experimentů, vedle kterých leckterý umělec ohánějící se hudební nezávislostí či příslušností k alternativní scéně, působí zcela konvenčně, opatrně, a ve svých výbojích jako téměř bez fantazie.

Možná úplně nejzajímavější je, jak bylo naloženo s velkými hity, prostřednictvím médií ověnčenými masovou popularitou. Kupříkladu Modrá, zazpívaná jen s doprovodem akustické kytary v téměř folkově písničkářském podání, neztrácí popový potenciál, ale zároveň ukazuje, jak si silná píseň snadno vystačí sama, i bez produkčních kudrlin. Z následné Pokoj v duši, postavené tentokrát na zvuku cimbálu, akordeonu a houslí, je zas víc než patrné, jak snadno lze pop proměnit v přirozené podání, blízké tradičním „lidovkám“. Krása hudby i její schopnost, vedle mnohými posluchači upřednostňované funkce relaxační kulisy a zábavnosti, i inspirovat a duchovně obohacovat, se tu projevuje naplno.

Vedle úžasné atmosféry, kdy se na nahrávku podařilo až obdivuhodně dostat kouzlo neopakovatelnosti koncertu i nehmatatelný vliv génia loci, dvojice alb fantasticky ukazuje výjimečnost zpěvaččina talentu, pěveckých schopností i okouzlujícího charismatu. Místy se nelze ubránit dojmu, že v tak koncentrované míře jsme se s podobným spojením mohli v uplynulých letech setkat snad jen u Hany Hegerové. Podobně jako ona i Jana Kirschner písně jen neinterpretuje, ale zcela přirozeně jimi žije.

Navzdory vysokému počtu muzikantů s různými kořeny, kteří jsou skvělému zpěvu důstojnými partnery, a i z instrumentálního hlediska tak jde o nadstandardní zážitek, kompilace přítomné proměny využívá jen ve svůj prospěch. Dokazuje, že i pop se dá pojmout invenčně, na umělecky vysoké úrovni, schopné uspokojit i náročné posluchače. Kdyby šlo o studiový záznam nového materiálu, bylo by možné bez rozpaků hovořit nikoli o albu roku, ale o nahrávce desetiletí. Vlastně je tak škoda, že UNI nemá ani hvězdičky, ani procentuální hodnocení. Protože by zas jednou, po dlouhé době, k udělení maxima nebylo potřeba nijak výjimečné odvahy.

 

Slnko Records, 2017, 137:55 (2CD)

 

https://www.youtube.com/user/JKirschnerOfficial

 

 

Přidat komentář