JANA KOUBKOVÁ & ONDŘEJ KABRNA: Duo

Jana Koubková chystá v roce svých pětasedmdesátin (oslaví je v říjnu) například novou knihu nebo výstavu svých koncertních plakátů. Jako první příspěvek k jubileu vyšlo album Duo, které lze chápat: 1. jako ohlédnutí za patnáctiletou spoluprací s pianistou Ondřejem Kabrnou (v rámci různých uskupení i čistě v duu) a 2. jako současné zpěvaččino koncertní best of. Zatímco totiž nejnovější studiová alba s kytaristou Romanem Hampacherem a bubeníkem Janem Červenkou (Smrt standardizmu, A tak si jdu…) představila Koubkovou jako zpěvačku sice nestandardních, ale spíše vážnějších písní a kompilace Jazz? Oh, Yes! sahala svým záběrem až do 70. a 80. let, záznam z večera Prix Bohemia Radio z Olomouce z roku 2017 představuje písně různého charakteru a původu ve stále aktuálních koncertních verzích.

 

Třebaže se i zde objeví ukázka z alba A tak si jdu… (Hvězdy nesvítí), důraz je kladen spíše na „nesmrtelný“ standardní materiál, ovšem v neopakovatelném podání stále stejně energické paní zpěvačky. Přitom její záběr osciluje mezi očekávatelnými, a přesto stále šokujícími výbuchy expresivity (Ježkovo Nikdy nic nikdo nemá…) a lyrickým podáním někdy ne zcela očekávaného materiálu (krásné Stingovo Fragile na závěr). Dostalo se na dávnou úpravu Gershwina s názvem Chtěla bych mít vagón spací (tentokrát bez Petera Lipy), na úpravu slovenské lidové Proč si k nám nepryšeu, na Bachovo Bourée i na zpěvaččinu oblíbenou báseň Vladimíra Janovice Madona z roští.

 

Kabrnova hra na křídlo je čitelná, s velmi dobrým zvukem, ale pochopitelně – vzhledem ke zpěvaččině živelnosti – hraje opravdu doprovodnou roli. Ostatně Koubková mezi písněmi hovoří ke svému spoluhráči i k publiku, písně střídá se skandovanou recitací, a když přednáší Důchodce z Vinohrad, stává se z koncertu na chvíli talk show. I díky této mozaice nálad – vytvářených ve dvou lidech – je album Duo zajímavým doplňkem k posledním dvěma zpěvaččiným řadovým albům.

 

 

Radioservis, 2019, 73:08

 

 

 

 

Přidat komentář