JANA KOZUBKOVÁ: TouLaní

Galén, 2021, 31:30

O Janě Kozubkové se asi v každém článku uvádí, že ve svém písničkářství využívá zkušenosti divadelní herečky. Také se tomu nevyhnu, existuje dobrý důvod. Kozubková dokáže v písních poutavě pracovat s příběhem i lyrikou, jako vypravěčka odstiňovat nálady a vtahovat do děje. Navíc dvě písně na albu, VlciTo je láska s texty režisérky, dramatičky a herečky Lucie Ferenzové, vznikly přímo pro divadelní představení. Při verších „za noci temné a tiché / hlubokým starým dubovým lesem / žene se smečka loveckých psů / tisíce očí nocí se plíží / širokou bílou sněhovou plání / čenichy od stopy ke stopě zvou“ (Vlci) máme vyzpívaný výjev takřka před očima. Ať už se Kozubková stává „laní pouhou“ vedle „krále na bílém koni“ (Na hladině) nebo se jen v přeneseném smyslu toulá („proud nás unáší / každého k jeho břehu / vítr nás halí belí halí / loďky kolébají nás“ v písni Loďky), dá se jí věřit každé slovo. A jistě, název alba je výstižný.

O Janě Kozubkové se asi v ka . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář