Jana Šteflíčková: Letná

janaPo veselém a hravém albu Jablečno (2007) a komornějším, ale přesto žánrově pestrém druhém CD (Jana Šteflíčková, 2012) se písničkářka a herečka Jana Šteflíčková představuje opět v jiné poloze. Její třetí dlouhohrající kolekce je na první poslech nejintimnější a především nejpoetičtější. Hravost se z Janiných písní nevytratila, ale přesunula se do jiné roviny – namísto expresivních veršů o tátovi, který hrál country a nabančil mámě, nebo o učitelce dopravní výchovy (a že to byly silné písně!), tu máme poetické obrazy s broskvemi, včelami a violoncelly. Přitom na slovo poetické kladu důraz, protože Jana je jako textařka – a nebojím se říct básnířka – s každým novým albem vyzrálejší a přesvědčivější. Silné obraty a působivé detaily lze najít téměř v každé písni – „zuby jako brzdy od vlaků“ (Peron), „nebe bylo jako barva rtů“ (Čajovník) nebo „když jabkám rostou stromy / culíkům holčičky“ (Babičky). Nemusíme se však soustředit pouze na drobnosti a vytrhávat verše z kontextu. Janiny nové písně jsou silné i jako celé příběhy, které se často odehrávají malý kousek za hranicí mezi skutečností a surreálnem. Příkladem je vize „povětrnostního orchestru“ v písni Déšť, historie drobného pousmání ve skladbě Oslík, obraz velikého stromu ukrytého v ovoci (Broskev), na lukách postavená violoncella obývaná včelami (Tak něžná je noc) a především Babičky, jeden z nejkrásnějších obrazů stáří, které jsem kdy slyšel či četl (možná hned po poslední kapitole starozákonní knihy Kazatel).
Ale pozor, Letná není jen sbírka povedených textů. Po hudební stránce jde o kolekci spíše nenápadnou, ale právě v tom je její síla. Přitom nenápadná neznamená nudná. Chceme- -li, slyšíme v jedné písni náznak klasické hudby a hned potom pár tónů jako od Zuzany Navarové (Tak něžná je noc), jinde se na ploše jedenácti minut (!) prostřídá blues, minimalismus i akustický rock (Slunce a měsíc) a v písni Déšť slyším rytmický motiv jako od Jablkoně a v okamžiku, kdy Janina kapela podle textu „generuje hity“, se z toho hit skutečně vyklube. Vlastně jak po textové, tak po hudební stránce lze album vnímat ve třech rovinách – soustředit se na drobné detaily, sledovat příběhy, pozvolné změny a gradace v rámci jednotlivých písní a konečně vnímat desku jako celek. To všechno má smysl a to všechno funguje.
Stejně poetický a mnohoznačný jako písně samotné je i obal alba. Krásné černobílé fotografie s drobnými barevnými detaily umocňují celkový dojem. Líbí se mi barevné šachové figurky rozházené ve vlasech ležící autorky nebo malebná armáda zahradních trpaslíků, afroamerických muzikantů, psů, buclatých, andílků, dvou Marií a jednoho Ježíše s papouškem, všech pochopitelně ze sádry. Co dodat? Letná pro mne patří mezi nejsilnější písničkářské zážitky uplynulého roku. A to včetně prázdné kapsičky, která je „připravena na melodie, které přijdou a které budou volně ke stažení na stránkách www.steflickova.cz“

Galén, 2015, 52:06

Přidat komentář