Jane Getter Premonition: On

jane„Nahráno v Avatar Studios“ byla první informace, která mě trkla po rozbalení bookletu. Pak při poslechu se mi spojilo, nakolik je tenhle fakt nenápadně signifikantní. Navíc v tomto studiu nahrávaly kapely či interpreti od The Kinks přes Jaka Pastoria po Bowieho či Muse. Přeneseně je termín avatar v sanskrtu vtělení božské bytosti do fyzického těla za zvláštím účelem a může k němu dojít i v průběhu života, když je někdo zmocněn a obdařen komplexem vlastností, připisovaných božské inteligenci. Úvod do recenze alba On kytaristky Jane Getter se může zdát poněkud nadsazený, vím, ale jak pojmenovati člověka, muzikanta, jehož hudba s vámi citově i rozumově pohne?
Za dvacetiletou kariéru je to teprve její čtvrtá sólová deska a první s vlastní kapelou Premonition (předchozí vydala jen pod svým jménem). Od půle 90. let tato flexibilní kytaristka, žačka Johna Scofielda a chráněnkyně Allana Holdswortha, hrála s množstvím veličin různorodých stylů – mj. Michał Urbaniak, Lenny White, Victor Bailey, Urszula Dudziak nebo Steven Wilson. Krom hraní navíc zasvěceně píše pro prestižní Guitar Player.
On je vzrušující album. První dojem – fusion heavy jazz se zpěvy. Architektonicky v odvážném designu působivá, nicméně složitá křižovatka, kde se na vás z jedné strany řítí hřmotní Living Colour, z druhé kamion plný „skřivánčích jazýčků v aspiku“ King Crimson, ze třetí vznešeně přijíždí klasicistní kočár Gentle Giant s flétnami a saxofony a z vedlejších ulic se do křižovatky hrnou zdejší ruch ovlivňující sólisté McLaughlin, Matheny, Di Meola se Scofieldem. Výše jmenovaní razí víceméně tradiční pojetí jízdy. Architektura stavby zde ovšem nastoluje zcela novátorská pravidla. Zdánlivě zapeklitou dopravní situaci s přehledem řídí vrchní strážník jménem Jane Getter s neméně spolehlivými asistenty svého tělesa Premonition – Adam Holzman (klávesy), Bryan Beller (basa), Chad Wackerman (bicí), Alex Skolnick (kytara), Theo Travis (flétna, soprán sax) a zpěvák byvších Living Colour Corey Glover. Tolik metaforické zpodobnění prvního dojmu z alba On.
Od úvodní skladby zvíme, že půjde o svérázný crossover jazzové klasiky, elektrického jazzu, progrocku, soulu i úkroky k metalu. Jane se do své smečky podařilo zlanařit prvotřídní hudební bardy. Kapela šlape, radost poslouchat. Krom kytarové šéfky nejvíc zaujme dunivá, místy podladěná basa, která i přes hráčsky komplikované dvoj- i trojhmaty nepůsobí přehnaně složitě. Prostě spodek jak má být. Pak pestré klávesové party „běžných zvuků“ syntezátorů i čistého klavíru. Je znát, že Adam Holzman si prošel hráčskou školou od Milese Davise po Stevena Wilsona. Bubeník přesně ví, kdy jen lehce šolíchat kyblíčky a kdy do toho pořádně praštit. Navrch koloraturní vyhrávky saxofonu i flétny nádherně pročišťují vzduch. Barva hlasu, cit pro něhu i excitaci zpěváka Coreyho Glovera dodává nahrávce na sdělnosti. Na On také poprvé Jane Getter, krom kytarového mistrovství, odhaluje, jak dobrou je zpěvačkou. Virtuózní, zářivě kontrapunktické, s bohatými harmoniemi: On.

Madfish, 2015, 47:24

Přidat komentář