JAROSLAV HUTKA: Skleněný den

Krátce po politicky laděném albu 100 let vydalo nakladatelství Galén Jaroslavu Hutkovi novinku Skleněný den. Tentokrát si přijdou na své příznivci poetických obrazů, písní hýřících mnoha barvami, které – původně výtvarník – Hutka zařadil už na některá vlastním nákladem vydaná alba (Koncert v barvách Světlé, Duhová bublina) a také na předminulou galénovskou nahrávku V rozpitých barvách. Právě na toto album novinka navazuje osobou jednoho z Hutkových spolupracovníků, klasického hráče na violu Petra Přibyla. Jenže zatímco na Rozpitých barvách viola doplňovala kytaru Radima Hladíka a housle Jana Hrubého, na novince hrál Přibyl nejen roli hudebního režiséra a aranžéra, ale především pozval další hráče z orchestru Národního divadla v Praze. Jaroslava Hutku, který tentokrát netradičně pouze zpívá, tak doprovází – v různých kombinacích a konstelacích – devět hudebníků.

 

V některých písních nástroje Hutkův zpěv pouze decentně podbarvují, přičemž důležitou roli hrají smyčce (viola, housle, violoncello). Jinde do celkového vyznění promlouvá elektrická kytara – nejvýrazněji v sólech v písni Normální den. Dalším (asi nejdiskutabilnějším) modelem je zapojení celé (folk)rockové rytmiky, která například do písně Letní den vpadne poněkud nečekaně a spíše než organickou kapelu Vlastimila Třešňáka připomeneme lehce umělý (nikoli však za každou cenu špatný) doprovod Karla Kryla na australském albu Dopisy.

 

Protože má doprovod, který Petr Přibyl zvolil, bezmála tolik variant a podob jako Hutkova malířská paleta barev, převažuje pozitivní dojem z alba, na kterém se milostná témata střídají s obrazy plnými zvířat, svitu slunce a stínů. Zvláště melodické nástroje (mezi něž lze zařadit i výše zmíněná sóla elektrické kytary) podporují Hutkův zpěv a povyšují důvěrně známé a někdy lehce monotónní melodie Vladimíra Veita. Bluesové varhany v písni Setkání v neznámém těle jsou pak jen jedním z řady hudebních překvapení, která album přináší.

 

 

 

Galén, 2019, 49:05

 

 

 

 

Přidat komentář