JASON SHARP: Stand Above The Streams

Nabídnout se labelu Constellation s hudbou postavenou na sólovém saxofonovém zvuku pár let poté, co zde exceloval Colin Stetson, chce odvahu. Jason Sharp, ostřílený muzikant z vyhlášené nezávislé scény Montrealu, na to sílu měl a dobře udělal. Když totiž dva tvoří podobným způsobem, neznamená to, že si navzájem lezou do zelí. Jason se už před dvěma roky obloukem vyhnul silovému Stetsonovu pojetí a se svými saxofony spíše krouží kolem základních nálad kompozic na oběžné dráze. Nové album je postaveno jako čtyři plus mínus desetiminutové výlety, které každý míří jiným směrem. První čtvrtina s ambientním úvodem, který se na začátku zdá být saxofonovou obdobou atmosférických výprav Stevea Roache, v druhé polovině ale saxofon bezstarostné snění na chvíli odfoukne, začne freejazzově najíždět do staticky elektronických podkladů a náhle tu máme náladu, jak z hororu Johna Carpentera.

 

To druhá čtvrtina je postavena na jiném kontrastu. Základním prvkem je propletenec rychle se kroutících saxofonových linek, jemuž je v protikladu pomalu plynoucí elektronická linka. Brownův nekonečný náhodný pohyb versus harmonie nekonečna, která se nakonec rozplyne v tribální vyvrcholení s divokým barytonsaxofonovým sólem. Ale dost bylo divočení. Třetí čtvrtinu tvoří znovu pomalu gradující ambientní track, „hodný“ až do svého konce. I ti největší cholerici si potřebují čas od času oddychnout. V závěru se postupně představují všechny typy kousků, které jsme doposud měli možnost zaslechnout. Přirovnání kytarově ambientních Stars Of The Lid s funkově progresivním Sun Ra Arkestra není úplně mimo. Podstatným prvkem celého alba je absence svalnatých sól ve prospěch celkové atmosféry jednotlivých kompozic. Jason si navíc odpustil imitování různých zvuků (tlukot srdce, perkuse) saxofonem. Koncentrovanější album má ve svém sevřenějším tvaru větší sílu vtáhnout posluchače do saxofonového maelströmu než dva roky starý sólový debut.

 

 

Constellation, 2018, 41:21

 

 

 

Přidat komentář