Jazz at Berlin Philharmonic V: Lost Hero – Tears for Esbjörn

p-121211-fullKoncertní alba, která vycházejí na značce ACT v rámci řady Jazz at Berlin Philharmonic nespojuje nic než místo vzniku. A tak po „akordeonové noci“, která představila nadžánrové akordeonisty z různých kontinentů, série pokračuje nahrávkou zcela jiného charakteru. Současní skandinávští hráči, vesměs kmenoví interpreti ACT Music, vzdávají hold předčasně zesnulému velikánovi (nejen) severského jazzu Esbjörnu Svenssonovi a jeho triu e.s.t.
Koncertní projekt navazuje na dva předchozí tituly téhož vydavatele. Především kytarista Ulf Wakenius několik měsíců před Svenssonovou tragickou smrtí (2008) vydal album Love Is Real s jeho skladbami, a podtrhl tak význam pianistovy tvorby ještě za jeho života. Krátce poté se ze Svenssonova díla začaly rodit novodobé standardy, které do svého repertoáru s oblibou zařazují především severští umělci (Verneri Pohjola, Lars Danielsson s Cæcilií Norby nebo Nils Landgren). Finský klavírista Iiro Rantala svůj vztah k e.s.t. vyjádřil jinak – v roce 2011 zařadil na své album Lost Horoes vlastní vyznání Tears For Esbjörn. Rozvinutím kompozice do celovečerního programu pak vzniklo aktuální album.
Vedle Rantaly a Wakenia, z podstaty klíčových osobností projektu, se posluchačům představuje zpěvačka Viktoria Tolstoy a dále už zmíněný basista Lars Danielsson a bubeník Morten Lund, tedy rytmika z Wakeniova alba Love Is Real. Koncert otevírá titulní Rantalova Tears For Esbjörn a uzavírá – nikoli bez logiky – Lennonova Imagine. Svého dalšího „hrdinu“ totiž Rantala připomněl na nedávném albu My Working Class Hero, a zde tedy svou původně sólovou verzi mírové hymny obohatil o další nástroje a především o zpěv Viktorie Tolstoy. Zbytek alba tvoří výhradně skladby Esbjörna Svenssona, a to jak zpívané, tak instrumentální z repertoáru e.s.t. Přitom ústřední místo zaujímá více než desetiminutová, stále mimořádně silná a svěží Dodge The Dodo.
Cílem zúčastněných hudebníků nebylo kopírovat e.s.t. ani se tomuto triu za každou cenu přiblížit. Jedná se poctu vyzpívanou konvenčnějším jazzovým jazykem, což je patrné například u From Gagarin’s Point Of View, kde výrazně ubylo „kosmických“ zvuků ve prospěch akustických nástrojů. Na druhou stranu především bubeník Morten Lund se v některých momentech umění Magnuse Öströma přibližuje, aniž by je ovšem překonával. Novým prvkem je pochopitelně Wakeniova kytara, která – i při vědomí jistého zploštění skladeb oproti nedostižnému originálu – dodává celku novou svěží barvu. Přitom album má smysl poslouchat jako celek. Úvodní Rantalova pomalu se rozvíjející melodie totiž mnohé ze Svenssonovy tvorby předznamenává a cituje a naopak Svenssonova Shining On You, zařazená přibližně uprostřed, jako by svým charakterem předjímala důvěrně známou melodii Imagine. Jinými slovy: Svensson byl jen jeden (a Lennon také), ale tato pocta je vkusná a příjemná.

ACT, 2016, 57:16

Přidat komentář