Jeden zesilovač, čtyři kytary a pět dětí

Americký bluesový kytarista a zpěvák Jonny Lang představí 13. listopadu v Praze a 16. listopadu v Šumperku na Blues Alive své nové album Signs. V krátkém telefonickém rozhovoru jsme se vedle něj dotkli i některých starších nahrávek a také Langovy početné rodiny.

Čtyři roky po albu Fight For My Soul jste vydal novinku Signs. Vnímám ji jako návrat k čistšímu blues, ke kořenům hudby, z které vycházíte. Byl to váš záměr?
Víte, po celou dobu mé kariéry patří k mé hudbě bluesové prvky. Nehraji sice čisté blues, ale základ z tohoto stylu je tam přítomen pořád. Je ale pravda, že na novém albu se možná více ohlížím ke kořenům, a posluchači je tím pádem budou vnímat jako bluesovější než třeba moje dvě předchozí desky.

Celkový dojem z alba však není dán pouze samotným stylem hudby, ale i syrovým zvukem. Jak jste jej dosáhl?
Velkou inspirací mi byl pětiwattový zesilovač z 60. let, který jsem použil při nahrávání většiny písní na albu. Díky němu jsem docílil zvuku, který jako by skutečně odkazoval ke kořenům elektrického blues a dodává desce její specifický charakter.

Album jste natáčeli zčásti v Los Angeles, ale zčásti také v Nashvillu. To jsou dvě města s velmi rozdílnou hudební historií i současností. Může podle vás výběr místa natáčení ovlivnit výsledný zvuk desky?
Ano, na výsledek má vliv nejen to, na jakém místě se nacházíte a jakou má to místo historii, ale i to, s jakými spolupracujete lidmi. To vše na vás má nějaký vliv a do výsledku vaší práce se to všechno nějakým způsobem otiskne. Takže ano, hudba, která vznikla, je samozřejmě i odrazem těchto vnějších vlivů.

Jako spoluautoři jsou pod většinou písní na novém albu podepsáni vaši spoluhráči, basista Drew Ramsey a hráč na klávesy Shannon Sanders. Jaká byla při tvorbě jejich role?
Oba mí kolegové jsou nejen výborní muzikanti, ale také skvělí skladatelé. Na písních jsme tedy pracovali společně a tvorba ve spolupráci s nimi mě velmi bavila. Oba k mým prvotním nápadům přidali hodně ze svého umění a svých zkušeností.

Zmínil jste zesilovač, který ovlivnil zvuk alba. Jak to bylo s kytarami? Kolik nástrojů jste použil?Myslím, že jsem na albu pracoval se čtyřmi různými kytarami. Zatímco zmíněný zesilovač byl konstantou, které jsem zůstal věrný po celou dobu nahrávání, nástroje samotné jsem střídal. A každá kytara má pochopitelně jiný zvuk.

Máte v hlavě konkrétní kytaru, když píseň komponujete? Nebo se pro některý z nástrojů rozhodujete až ve studiu?
To je různé. Mohu mít sice zpočátku konkrétní představu, se kterým nástrojem bude daná píseň znít nejlépe, ale při natáčení někdy zjistím, že to není ono. Tak svůj názor přehodnotím, zkouším to jinak, a to tak dlouho, až jsem s výsledkem naprosto spokojený.

Pět vašich alb bodovalo v americkém bluesovém žebříčku, ale za nejúspěšnější z nich můžeme považovat Turn Around (2006), za které jste získal svou zatím jedinou cenu Grammy. Jak moc pro vás tato pocta byla důležitá?
Když jsem se dozvěděl, že jsem získal Grammy, naplnil mě zvláštní, nepopsatelný pocit. Cítíte naplno uznání ze strany profesionálů, kteří ocenili vaši práci. Grammy za album ovšem není cena pouze pro jednoho člověka. Na albu se totiž vedle mne podíleli i další hráči, a i oni jsou tedy součástí oceněného díla. Grammy je tedy pochopitelně i pro ně. A je samozřejmě úžasné, když takovou cenu dostanete.

Vy jste ovšem Grammy možná trochu překvapivě nezískal v bluesové kategorii, ale v kategorii Nejlepší rockové nebo rapové gospelové album. Považujete se být součástí gospelové nebo křesťanské hudební scény?
Určitě ne. Nevnímám křesťanskou hudbu nebo gospel v širším slova smyslu jako hudební žánr. Jsou to různé typy hudby, které samozřejmě spojuje určité poselství. Duchovním poselstvím můžete naplnit různé žánry. Nepovažuji to tedy za jednolitou hudební scénu.

V oficiálním žebříčku křesťanské hudby (Billboard Christian Albums) bodovala vedle Turn Around i vaše další nahrávka Fight For My Soul. Máte písně z obou stále v koncertním repertoáru?
Ano, při aktuálních koncertech čerpám především ze Signs, ale také z obou zmíněných alb a samozřejmě i ze svých starších nahrávek. Ale konkrétní seznam písní si chystám až těsně před koncertem.

Svou profesionální kariéru jste zahájil jako velmi mladý a velkých úspěchů jste dosáhl už s albem Lie To Me (1997), které jste natočil v pouhých šestnácti letech. Jak na vás třeba právě toto album dnes působí?
Musím se přiznat, že své starší nahrávky moc neposlouchám. Ale když někdy náhodou něco zaslechnu, připadá mi to legrační, jako bych to už ani nebyl já. Představte si, že máte svoji fotografii z doby, kdy jste byl ještě dítě. Také na ní vypadáte jinak než dnes, máte třeba jiné vlasy. Tak nějak podobně cítím rozdíl mezi tím, jak jsem hrál tenkrát a jak zní moje hudba dnes. Byl jsem prostě mnohem mladší.

Se svou ženou Haylie Johnson máte pět dětí. Vedete je k hudbě?
Ano, snažím se, aby je obklopovala dobrá hudba, zkouším s nimi hrát na perkuse, na klavír, předvádím jim zvuk kytary. Hudbu mají rádi. Zpíváme si spolu, hudbu také společně posloucháme. Třeba z nich také vyrostou muzikanti.

A myslíte, že přilnou k blues?
To samozřejmě ještě nevím. Nejstarším z nich, dvojčatům, je teprve devět let. Takže to s hudbou opravdu teprve pomalu zkoušíme. Rozhodně je nechci do ničeho nutit.

Máte velkou rodinu a koncertní turné pro vás znamená, že se od svých blízkých musíte načas odloučit. Vnímáte cestování jako nutné zlo, které je součástí vaší práce, nebo si je užíváte?
Cestování mám velmi rád. Těším se i k vám do České republiky. Vždy je to pro mne velký zážitek, přijet na místo, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl, potkávat se s lidmi, poznat jejich kulturu. Stále to vnímám jako svátek.

U nás musíte počítat s tím, že ne každý bude rozumět vašim textům. Nemáte v takovém případě pocit, že své příběhy nepředáte plnohodnotným způsobem?
Písně přece nestojí jen na textech. Myslím, že i tehdy, když mi posluchači nerozumí každé slovo, jim mohu předat své poselství. Já například velmi rád poslouchám italskou operu. A přitom libretu vůbec nerozumím. I přesto mám operu rád a myslím, že podobně to může fungovat i v případě mé hudby.

O albu Signs jsme mluvili jako o návratu k bluesovým kořenům. Tušíte, jak by se mohla dál vyvíjet vaše hudební kariéra?
O tom, jak by mohlo vypadat moje příští album, zatím nemám ani nejmenší představu. Když začnu na nějakém projektu pracovat, zpravidla nad ním dopředu moc nepřemýšlím. Opravdu tedy netuším, jakými cestami se budu dál ubírat.

 

Přidat komentář