Jesu/Sun Kil Moon: Jesu/Sun Kil Moon

jesu_mark_kozelek_final_3Písně Svazu americko-britského přátelství. Mark Kozelek z folkrockových Sun Kil Moon (za pár týdnů se ukáží v Praze) se spojil s Justinem Broadrickem z velšských post-metalistů Jesu. A aby toho nebylo málo, přizvali Willa Oldhama aka Bonnie Prince Billyho, Rachel Goswell ze Slowdive, Isaaka Brocka z Modest Mouse a členy Low. Skoro hvězdná sestava se nutně nemusí potkat na výjimečném albu, ale tady vše do sebe až překvapivě dobře zapadlo. Přebuzené kytary tu hřmí nad v podstatě folkovými motivy i introvertně křehkým prozpěvováním prozpěvováním – těžko se to představuje, ale zní to zcela přirozeně a bez křeče. Těžké kytarové riffy se valí a emocionální, místy až poněkud hysterický vokál si užívá dobře vystavěných základů… Huláká, deklamuje, cedí mezi zuby, procítěně recituje i probouzí svědomí. Znáte to pořekadlo, že někdo „nezavře hubu, jak je večer dlouhý“? Ano, chci říct, že občas by tu nějaká ta instrumentální pasáž neuškodila.
O vstřícnost k posluchači tu nemůže být, přinejmenším v první třetině, řeč, hlukové plochy, ne nepodobné někdejší vlně shoegazers, se přelévají a nikoho nešetří. Posmutnělou náladou prodchnuté melodie jdou na kost, experimenty se zvukem jsou všudypřítomné, nejkratší skladba má šest minut, a ta závěrečná pak skoro čtvrt hodiny. Slovo „smrt“ se v textech objevuje s železnou pravidelností (zmíněny jsou i tragédie, jako je předčasný odchod syna Nicka Cavea). Přesto album nepřivolává depresivní stavy, ale spíš navozuje pocit terapie. Když potom ve skladbě Fragile zazní najednou namísto boosteru vybrnkávání akustické kytary, dostavuje se katarze a úleva.
Syntetické rytmy i plochy kláves tu paradoxně nenabízejí ledovou monotónnost, ale naopak přinášejí zpestření brutálním kytarám. Ve výsledku se střídá romantika s expresivitou, nahrávka nutí zaujímat stanoviska či postoje a přemýšlet, jestli se v roli posluchače náhodou nestáváme obětí poněkud křivého zrcadla, které ukazuje i to, co bychom raději vidět nechtěli. A když to celé dospěje do finále, jen sotva se chce celou náročnou anabázi absolvovat ihned znovu. Což ani v nejmenším neznamená, že by nešlo o album, které se svou intenzitou zaryje pod kůži, postará se o zneklidnění a to, že ani po několika posleších na něj jen tak nezapomenete. Ani kdybyste se o to snažili.

Caldo Verde / Rough Trade, 2016, 79:39

Přidat komentář