Jo Berger Myhre & Ólafur Björn Ólafsson: The Third Script

A teď pojďme do jednoho opuštěného skladu na předměstí islandského Reykjavíku. Zde se nesešla jako v detektivce banda ničemů, ale kontrabasista Jo Berger Myhre a domácí, tedy islandský bubeník Ólafur Björn Ólafsson. Oba, jak už to tak na severu u avantgardistů a jazzmanů bývá, též zběhlí v ovládání všemožné elektroniky. Sestavili si zde aparaturu, nastavili citlivé mikrofony a jali se improvizovat. Každá ze čtyř nahrávek, která improvizací vznikla, nás zavádí do jiného prostředí. Ta úvodní pracuje se vcelku přehlednou rytmickou strukturou, na kterou se nabaluje čím dál fatálnější atmosféra něčeho pomalu se blížící zpoza rohu. Pravidelné tahy smyčce, postupně se vrstvící elektronika – tahle věc by se dobře ujala v nějaké neotřelé kriminálce. To ta následující, titulní, výrazně mění poměry na hřišti. Zásadní postavou je kontrabas, na který hraje Jo Berger smyčcem. Nikam nepospícháme, ticho jako by evokovalo noc se všemi klady a zápory, které přináší. Bloudivá linka kontrabasu je ztělesněním očí dravce, jenž

Jo Berger Myhre

bloudí okolím, číhá na případnou kořist a znovu se přemisťuje na jiné místo. Začátek B strany s další desetiminutovkou Orifice přebírá noční štafetu, ale místo v do přírody, míří do nočního města. Ticho neustále narušují industriální zvuky, často mechanicky se opakující a dříve sólující kontrabas je nahrazen elektronikou se dlouhými dozvuky vlajícími prostorem. V druhé polovině se přidávají oba akustické instrumenty a my se vydáváme na cestu nočním městem. Rychlost se zvyšuje, bicí přebírají iniciativu, ale ke konci se zastavíme na konci slepé ulice a otočíme se směrem k vycházejícímu slunci. Poslední Ravening pak zavádí poutníky do zpátky ke skladu, a my zjišťujeme, že stojí na břehu moře. Drobné tóny kláves se odráží od zvlněné hladiny reprezentované zmnoženými kolečky kontrabasu. Ano, tohle nebyl výlet na turistické atrakce ostrova, stejně jako nahrávka nedisponuje kooperací, kterou bychom už dříve neslyšeli. Krátké album má atmosféru, která vás, pokud mu dáte šanci, plně pohltí. A o to asi norsko-islandské dvojic šlo, že?

HUBRO, 2017, 38:35

Přidat komentář