Na čtvrté album křehké americké písničkářky si museli ti, kteří ji zbožňují (a že jich není zrovna málo), počkat pět let. Žádná zásadní překvapení, ani ostré stylové proměny se nekonají, ale přesto to neznamená, že by se jeho poslech byť jen na chvíli, ocitl v teritoriu nudy. Jen opět nahrávka zvolna plyne svým relaxačním způsobem, neusiluje urputně o pozornost a odhalení jejích krás vyžaduje čas
Jen málokdy se vidí obal, který tak výstižně charakterizuje skrývaný obsah. Hřejivými barvami hýřící vřesoviště vystupuje z oparu mlhy a nad vším se zvedají mračna s probleskující modrou oblohou. S hudbou je to stejné: zdánlivě přináší jen plačtivě lkavé a melancholické nápěvy, ale pod nimi se rozprostírají silné kompozice s vydatnou porcí nápadů i do detailů propracovaným a pestrým provedením. Steve Albini jako koproducent znovu nezklamal. První singl Sapokanikan nebezpečně připomínal revival Reginy Spektor, ale celé album naštěstí nezůstává ve stejné poloze. Je tu oduševnělost Joni Mitchell i neskrývaná naivita PJ Harvey. Joanna pořád dokáže překvapovat svou křehkostí a niterností, a to i v momentě, kdy je obklopena orchestrem hudebníků. Na albu hostují i Filharmonici města Prahy a sama zpěvačka obsluhuje vedle své obvyklé harfy i doslova arzenál kláves – klavichord, cemballo, elektrické piano i klasické křídlo.
Podobně lyrické jako hudba jsou i texty – občas dojde až na obcování s mystikou, ale i balancování na hraně kýče překvapivě celku sluší. Přesto to nejzajímavější nastává, když se přidávají bicí, bohatší aranžmá a sama zpěvačka přechází ze snadno oposlouchatelné naléhavé plačtivosti do civilnějšího projevu. Ačkoli je totiž zpěvaččin hlas jedinečný, snadno může svou ukňouraností přepadnout do iritující polohy. Teatrálnost i intelektuálská póza by ovšem neměla odvést od podstaty. Tou je ambiciózní, pestrá a skladatelsky propracovaná nahrávka, která v sobě skrývá schopnost experimentovat i tam, kde to není na první poslech patrné a hledat alternativy i ve zdánlivě načančaných, okázalých a divadelně rozkošatělých skladbách. Plná folkové čistoty, krásy, tajemství i radosti ze života. A právě tím očišťuje, uklidňuje i osvobozuje zároveň.
Drag City, 2015, 51:52