Johannes Benz

benz_2„Maskáče nejsou móda, maskáče jsou názor!“, sarkasticky komentuje Tomáš Hanák v jedné ze scének Divadla Sklep kuriózní oblibu zanedlouho stoletého trampingu v č eských zemích. Není velké tajemství, že slovo „country“ nemá v české hudbě moc dobrý zvuk. Interpreti, kteří se tomuto žánru věnují, se léta vyskytují v určitém ghettu, mnozí se jim vysmívají a často je považují za relikt minulosti. Což je v zemi, kde zároveň zná světové country hity ve verzi od Greenhorns skoro každý, vlastně celkem paradox. V posledních letech se to celkem mění a přibývá i těch, pro které náplní pojmu není jen ortodoxní poloha plná trampských propriet, hraní v klobouku a témata z Divokého západu, ale navazování na americké klasiky v čele s Johnnym Cashem, a výjimkou nejsou ani množící se fúze s alternativním rockem nebo třeba elektronikou.
benzFiktivní postava Johannes Benz, za kterou se skrývá filmař, zpěvák i autor Honza Foukal, začala být propírána v roce 2013, její historie ale sahá ještě dál. „Písničky jsem začal psát po absolvování dokumentu na FAMU, což je zhruba pět let zpátky. Spustil se asi ten pocit prázdnoty, očekávání a další životní etapy. Kytara mě podržela a vzniknul Johannes Benz, jako tulák, kterej hledá cesty,“ rekapituluje Honza skutečnost, jak došlo k tomu, že se vedle filmu začal věnovat i hudbě. Ono si to totiž nikterak nekonkuruje. „Johannes Benz je člověk ztracený na svých cestách, člověk hledající. A protože jde o filmovou postavu, která je částečně vytvářena také vaší představou, je zahalena i určitým tajemstvím. Prostupuje prostorem a časem. Hledá, ale nebloudí. Jako každý z nás je to šofér vlastního života, vlastní cesty,“ komentoval zpěvák své alter ego v promorozhovoru k debutovému albu. To svým způsobem předběhlo stabilně fungující kapelu a pod názvem One Way Road vyšlo v březnu 2014. Skladby na něm nejsou bigotně countryové, ale jde o písničky, které se netají svou inspirací, aniž by ke své existenci nutně potřebovaly tisíckrát omleté kýče. V recenzích alba byl často zmiňován i debut olomouckých Nylon Jail, který vyšel o několik měsíců dříve, a skoro to chvíli vypadalo, že tu vzniká jakási nová vlna kapel, pro které je country výchozí bod. Album mělo být i soundtrackem k filmu inspirovanému osudy amerických řidičů kamionů, ale nakonec tvůrce album pohltilo natolik, že byl film odložen. Z muzikantů, kteří spolu s frontmanem debut nahráli, a kteří jsou už dnes osvědčenými a v mnoha doprovodných kapelách ostřílenými osobnostmi, vykrystalizovala koncertní sestava, kterou tvoří bubeník David Landštof, kytarista a hráč na další strunné nástroje Pepa Štěpánek a baskytarista a.m.almela. „Album s námi nahrál skvělý basista Jan Lstibůrek, co s námi hraje i v Ďáblově stádu či se věnuje svému krásnému Blázinci. Občas s námi zaskují géniové basové kytary Jakub Vejnar či Matěj Belko, ale jinak jsme konzistentní,“ vypočítává bubeník a manažer David. Vytíženost všech členů v jiných spolcích, doprovázením Radůzy počínaje, hraním s nejrůznějšími popovými interprety konče, prý kupodivu není problémem: „Když už nezbude nikdo, můžu zahrát sám s kytarou, takže to existenci neohrožuje,“ krčí rameny Honza a David mu přikyvuje: „Je to tak. Johannes je Honza a jeho písně. A když nemůže žádný hudebník z bandu, říkáme, že Honzovy písně vyzní stejně nejlíp jen s kytarou.“ V souvislosti s albem se hodně hovořilo o návštěvě USA, ale ta zafungovala nakonec jen jako katalyzátor – většina prvních písniček už vznikla před ní. Po vydání desky se pak začalo pilně koncertovat. A to hlavně v místech, kde se country příliš nehraje – křest nahrávky proběhl v pražském NoD, kapela se objevila i v Café v lese nebo v kavárně Potrvá. Kontakt s posluchačem je totiž nadmíru důležitý: „Koncert je vždycky událost a místo takové události důležité samozřejmě je. Já bojuju o pozornost, tak mám radši menší kluby, než přesilovku aparátu na festivalu.“
V lednu 2015 měl premiéru osobitý klip Jana Baseta Střítežského ke skladbě Far Far, na konci října pak vstoupil do kin Foukalův celovečerní filmový debut Amerika. Ten viděli v předpremiéře už návštěvníci Karlovarského filmového festivalu a 8. ř íjna, dva týdny před jeho premiérou, kapela Johannes Benz vydala nový singl One & One, který také ve filmu zní, a který se úspěšně objevil i v hitparádě pražského Radia 1. A to se vedle kapely a filmů ještě Honza Foukal stíhá aktivně angažovat v iniciativě Kino Otevřeno, která oživuje uzavřené vesnické biografy. A jakže to tedy v kapele mají s tou country? „Je to forma estetiky, která mi je blízká, pokud není znásilňována,“ zamýšlí se David. A Honza to upřesňuje: „Country vnímám jako barvu. Představuje ji pro mne pedal steel kytara nebo lap steelka. Jinak je to subžánr písničkářství, které v sobě obsahuje rock’n’roll stejně jako blues a pop. A mě zajímá jako tvar právě píseň.“ Možná i proto má Johannes Benz nemalý potenciál zanechat hlubší stopu bez urputnějšího snažení „prorazit“, často se vyskytovat v médiích či vyhrávat soutěže a získávat ceny. Motivace je tu totiž úplně jiná než u kapel, které podobnou cestou jdou: „Jak zpívá Kurt Vile: ‚It ’s a medication situation,‘ prostě druh léčby a medikace, bez který nemůžu žít. A na konci tunelu je prej světlo,“ uzavírá to Honza.

Přidat komentář