John Herald

Jedna z kultovních postav amerického bluegrassu pocházela z newyorského Manhattanu. Otcem Johna byl přistěhovalec z Arménie Leon Serabian Herald, básník a bohém, jenž svého kluka bral ve čtyřicátých letech na tehdy tolik populární bytové večírky. Právě díky domácím koncertům folkových legend, jako byli Woody Guthrie či Lead Belly, přičichl John prvně k lidové muzice. Definitivně propadl folkovému hraní poté, co na letním táboře uslyšel zpívat Petea Seegera.

6. 9. 1939, NYC, New York, USA – 18. 7. 2005, West Hurley, New York, USA. Důležitá alba: The Greenbriar Boys (Vanguard 1962), John Herald (Paramount 1973), John Herald And The John Herald Band (Bay 1978),Roll On John (Shoeshine 2000). Písně, které stojí za to: Different Drum, Up To My Neck In High Muddy Water, Stewball, (Just Another) Bluegrass Boy, Passenger Pigeons, Still Got It Bad, Let Me Fall Into Your Hair.

Ve čtvrti Greenwich Village, kde byl jako doma, to tenkrát vřelo: nejenže se tu zdržovalo plno zajímavých umělců, ale na náměstí Washington Square se o nedělích dalo jamovat od rána do večera. Právě tímto pouličním muzicírováním vešla ve známost skupina Greenbriar Boys, kterou kytarista a zpěvák John Herald založil s banjistou Bobem Yellinem a hráčem na banjo, mandolínu a housle Erikem Weissbergem. Kapela se dala dohromady už v roce 1959, ale teprve když vyhrála pár bluegrassových soutěží a roku 1961 doprovodila hvězdu folkového hnutí Joan Baezovou ve dvou skladbách na jejím druhém albu, všimlo si mladé publikum, že je tu nová formace, schopná přenést venkovskou hudbu z Jihu do moderního velkoměsta, plného zatracených Yankeeů.

K Heraldovým nejlepším kamarádům patřil nadějný písničkář Robert Zimmerman alias Bob Dylan, jehož začátky v roce 1961 jsou s Johnovým triem úzce spjaté. Jak píše Dylanův životopisec Howard Sounes: „Bob tehdy náhodou získal důležité dvoutýdenní angažmá v klubu Gerde’s Folk City, spolu s bluegrassovou skupinou Johna Heralda. Robert Shelton se tuto show rozhodl recenzovat pro New York Times. První večer bylo v publiku mnoho Bobových příznivců, takže se mu dostalo vřelejšího přijetí než zkušenějším Greenbriar Boys. Po koncertě se Bob odebral do kuchyně na své první novinové interview. Článek vyšel v pátek 29. září 1961 společně s fotografií, na níž Bob vypadá jako Huckleberry Finn, a s titulkem BOB DYLAN: VÝRAZNÝ FOLKOVÝ STYLISTA. To byla pro neznámého zpěváka nevídaná pomoc, zvlášť když rozhovor vyšel v jednom z nejvýznamnějších amerických deníků, který četl i Bobův otec.“

Eric Weissberg byl brzy nahrazen Paulem Prestopinem a ten zase Ralphem Rinzlerem. Greenbriar Boys natočili tři elpíčka pro firmu Vanguard: eponymní album z roku 1962, desku Ragged But Right! (1964) a LP Better Late Than Never! (1966) s převzatou písní Different Drum, z níž vzápětí udělají hit Stone Poneys v čele s Lindou Ronstadtovou. V roce 1963 vzniklo z náhodného setkání v Los Angeles společné album Greenbriar Boys a zpěvačky Dian Jamesové, sestřenice Randyho Newmana. Vyšlo na značce Elektra a skoro nikdo se o něm nedozvěděl. Když Ralph Rinzler v roce 1965 přijal práci folkloristy ve Smithsonian Institutu, přišel na jeho místo uznávaný mandolinista Frank Wakefield. Kapela se dostala do televize, vystupovala v Carnegie Hall a fungovala až do roku 1970, kdy se Wakefield vydal na sólovou dráhu.

John Herald byl společností Vanguard dál využíván jako studiový muzikant (na deskách Ramblin’ Jacka Elliotta či Doca Watsona). Pomohl k úspěchu folkovému duu Ian & Sylvia a roku 1973 se znovu přihlásil o slovo prvním samostatným albem, vydaným na značce Paramount. Kromě mandolinisty Weissberga mu na něm asistují zpěvačka Maria Muldaurová a kytarista Steven Soles, jenž chvíli nato vstoupí do Dylanových služeb. Zbytek sedmdesátých let strávil Herald hraním s vlastní elektrickou sestavou, utvořenou za jeho pobytu ve Filadelfii (viz LP John Herald And The John Herald Band z roku 1978). Zkraje nové dekády se pak vrátil k akustickému soundu; muzicíroval v okolí West Hurley poblíž Woodstocku, kde se usadil, a poslední sólové CD Roll On John natočil v roce 2005. O pět let později ho našli u něj doma mrtvého. Zřejmě spáchal sebevraždu. Jeden z jeho přátel poznamenal, že John Herald se nemohl a nechtěl přizpůsobit novým časům, v nichž se mu nežilo nejlépe. Kdo ví…

 

 

Bob Yellin, Frank Wakefield, John Herald

UP TO MY NECK IN HIGH MUDDY WATER

 

And now I’ll swim ashore for I must make it

Although I’m up to my neck in high muddy water

Now the water’s deep and wide

Can’t hold out long this way

If I could spend a time

Perhaps I’d find a way

 

And now I’ll swim ashore for I must make it

Although I’m up to my neck in high muddy water

Now I see the distance stir

And I hear reckless sound

And something seems to say

I’m bound for higher ground

 

So now I’ll swim ashore for I must make it

Although I’m up to my neck in high muddy water

Now the sun has risen late

But I’m safe at last, my friend

Deep water was my pain

And now I’ve reached the end

 

Yes now I’ll swim ashore and I know I’ll make it

Oh yeah ‘cause I’m up to my neck in high muddy water

 

 Bob Yellin, Frank Wakefield, John Herald

PO KRK V KALNÝ VODĚ   

 

Tak teda plavu ke břehu, musím to zvládnout,

i když jsem po krk v kalný vodě.

Řeka je hluboká a širá,

dlouho nevydržím.

Mít ještě trochu času,

třeba bych něco vymyslel.

Jenže co: plavu ke břehu, musím to zvládnout,

i když jsem po krk v kalný vodě.

V dálce tuším pohyb,

slyším hluk

a něco mi říká,

že na tomhle světě dlouho nezůstanu.

 

A tak plavu ke břehu, musím to zvládnout,

i když jsem po krk v kalný vodě.

Slunce si dneska dalo načas,

nakonec jsem se dočkal, kamaráde.

Hrozně mě to táhlo dolů,

teď bude konec trápení.

 

Plavu ke břehu a vím, že jsem u cíle,

přesně tu, po krk v kalný vodě.

 

Přidat komentář