John Wolf Brennan – I.N.I.T.I.A.L.S

nos5Cokoli chcete – tak bychom mohli charakterizovat dvojkompakt pianisty Johna Wolfa Brennana I.N.I.T.I.A.L.S (Creative Works Records, 2005, 72:54 + 71:24) s podtitulem sources along the songlines (1979–1991). Tato přebohatá kolekce skutečně mapuje hudební dění kolem tohoto rodem Ira, volbou Švýcara snad ve všech meandrech, do kterých v uvedeném období zavítal: od improvizace k pevnému řádu komorních skladeb s klasicizujícím nátěrem, od jemného ambientu k chytlavému cajdáku, od kabaretní vemlouvavosti po drobné symfoniety, od jazzového harašení po hitovky s popovou náplní (k níž vydatně přispívá nedoceněná zpěvačka Gabriele Hasler), od nostalgické meditace až (snad) po easy listening. Což nelze považovat za Brennanovo hledačství: toto dnes už dávno uzavřené údobí spíše sugeruje myšlenku, že si pozdější uznávaný protagonista souborů Pago Libre, Momentum a dalších seskupení ověřoval, co všechno si může zkusit. Inspiraci hledal všude kolem sebe od Beatles po Shakespeara, od Felliniho po Kelty, od Hitchcocka po Joyce, od Weilla po Chaplina. Na počátku oněch let mu bylo pětadvacet a svět byl otevřen stejně jako hudba a umění vůbec. Záhy se naučil kumštu vybírat si zdatné spoluhráče, kteří mu zaručovali nosnost provedení a kteří doplňovali jeho nápady i sólovou bravurou. Byli mezi nimi například saxofonisté Urs Blöchinger a Urs Leimgruber, kytarista Christy Doran či okouzlující někdejší členka Henry Cow Lindsay Cooper a ve svých seskupeních, jako byla Nonätt, Impetus, Triumbajo, esa nebo SinFONietta, jim dával sólistické šance.
Jeden švýcarský kritik o něm napsal, že „jeho tvůrčí potence je tak veliká, že mu recenzenti stěží mohou stačit,“ což platí bez nadsázky. Vydává především u londýnských Leo Records, ale nezpěčuje se, když o jeho projekty projeví zájem další labely (jako právě Creative Works, ale také For 4 Ears) a dnes patří k nejhranějším a k nejzajímavějším evropským muzikantům, právě k těm, kteří dovedou bez zábran propojit experimentování s poslouchatelností, hledání s využíváním dosaženého. Kompilace, o které se zmiňujeme, není ani náhodou pouze historizující rekapitulací: je to živé dvojalbum, které potěší a nenudí, které je přitažlivé právě svou proměnlivostí a mnohotvárností. Ona tvůrčí síla, která Brennana žene do dalších a dalších projektů, je prostě natolik mohutná, že mu nedovolí přijít s polovičatým dílem.

Přidat komentář