Jon Hassell: Celý týden složený ze sobot

Brzy ráno 26. června 2021 zemřel v 84 letech Jon Hassell. I když se především označuje za trumpetistu a skladatele, je to zužující; přesto jeho originální přístup ke hře na trubku, jejíž efektovaný zvuk byl mimořádně tlumený, inspiroval Nilse Pettera Molværa i Erika Truffaze. Hassell však byl především průkopník nového přístupu k hudbě, kdy jako jeden z prvních pracoval se zvukovými strukturami a vrstvenými plochami, v nichž se inspiroval etnickou hudbou.

Není proto divu, že se k němu hlásilo tolik lidí. Londýnská skupina Kero Kero Bonito jej označila za „hlavní inspirační zdroj svého EP Civilisation“, americká zpěvačka Zola Jesus mu poděkovala, že „nám všem dal bránu do mnoha možných světů“, čímž současně odkazovala na jeho album s Brianem Enem Possible Musics. Drew Daniel z elektronicko-glitchových Matmos mu poděkoval za „mihotavá bludiště“ jeho hudby a britský producent Kevin Martin známý jako The Bug uvedl, že pro něj bylo poctou pracovat s ním na albu Re-Entry svého projektu Techno Animal, přičemž ho označil za krále tónu, prostoru a objevování čtvrtého světa. Což je pojem, který Hassell razil pro svůj přístup.

Jeho pojetí hry na trubku bylo inspirativní. Rozvíjel Davisovu tlumenou hru, inovativní byl však jeho přístup ve spojení etnické hudby exotických zemí s elektronikou. Právě to označoval jako čtvrtý svět: „V těchto dnech, ve dnech studené války, tu byl první svět a v zásadě druhý, nejmenovaný, což bylo sovětské impérium. Cokoli mimo tyto dva bylo nazváno třetím světem, a obvykle to znamenalo méně rozvinuté země. A tyto méně rozvinuté země byly místem, kde tradice stále žila a spiritualita byla nedílnou součástí jejich hudebního projevu. Kvůli absenci lepšího termínu je ‚čtvrtý svět‘ jako 3 + 1. Ideou bylo spojit tradiční a spirituální stranu třetího světa s technologií prvního, s použitím harmonizéru a těchto věcí.“

Spojení etnické hudby s elektronikou nepůsobí nijak překvapivě, jenomže Hassell s tím přišel na konci sedmdesátých let, kdy se scéna world music teprve rodila. Tehdy šlo více o zpřístupnění africké hudby nebo využití prvků arabské a indické hudby ve spojení s jazzem. U Hassella však nešlo o snahu efektně vyšperkovat vlastní tvorbu o exotické prvky, což někdy zavání až kulturním kolonialismem, kdy se místní folklor využije jen jako ozvláštňující prostředek k získání pozornosti. Naopak se snažil o integrální propojení světů a vytvoření něčeho nového, i když na debutu Vernal Equinox cestu teprve hledal. Typické však už bylo výrazné procesování zvuku trubky, které byla echovaná a rozhalená, až přecházela v šumící plochu. Místy byl její zvuk natolik pozměněn, že působila spíše jako flétna nebo pokřivené hlasy, uplatňoval tedy podobný přístup, jaký se později objevil i u Jarma Sermiläho. Místy však připomínaly nahrávky z debutu spíše desky tria Codona, které se tehdy rodilo, k čemuž přispěla účast perkusisty Nany Vasconcelose a využití afrického prstového piana mbira, darbuky, tabel a talking drumu. Ovšem skladba Blues Nile s dronem v pozadí, z něhož se vynořují zastřené, táhlé zvuky nahalené trubky, už připomínala pozdější nahrávky.

Na podobné experimenty měl Hassell optimální průpravu. Po studiích na Eastmanově hudební škole na Univerzitě v Rochesteru odjel do Kolína nad Rýnem studovat u Karlheinze Stockhausena, kde se ve třídě potkal se Irminem Schmidtem a Holgerem Czukayem, kteří později založili skupinu Can. Po návratu se na Newyorské státní univerzitě potkal s minimalistou Terrym Rileym a v roce 1968 se účastnil nahrávání jeho slavné skladby In C. Později spolupracoval s dalším minimalistou a propagátorem dronů La Monte Youngem. „Tato americká zkušenost s Terrym a pak s La Monte Youngem byla skvělou protilátkou proti evropské zkušenosti se Stockhausenem. Přišel jsem do styku s lidmi, staral se o dobrý pocit díky hudbě, a ne o provokativní intelektuální cvičení. Bylo to více holistické,“ uvedl v roce 1997 v rozhovoru s Jasonem Grossem pro Perfect Sound Forever. A dodal: „Jestliže se u něčeho cítíš příjemně, tak proč to nedělat celou dobu místo toho, abys to dělal jen v sobotu. Čtvrtý svět je celý týden složený ze sobot… Je to o srdci a hlavě jako jedné věci.“

Klíčový pro jeho osobité pojetí byl odlišný styl hry na trubku. V rozhovoru pro UNI mi Hassell řekl: „Jako u řady jiných věcí jde o vedlejší efekt, dospěl jsem k němu při studiích u zpěváka rág Pandity Prana Natha, což je významný představitel klasické indické hudby. Otevřel mi oči ve chvíli, kdy jsem za sebou měl studia na západních školách a skoro hotový doktorát z muzikologie. Pochopil jsem rozdíly v pojetí hudby, v Indii hodnotí i hudbu mezi notami, jak jsou provedené přechody mezi jednotlivými tóny, zda jsou linky přechodu mezi tóny dobře nebo špatně vykreslené. To ale trubka neumí, to spíš zvládnou housle, trombón a hlas. Já se přesto snažil hrát tyto přechodové oblouky místo separovaných tónů, toho obvyklého tydádádydá. Odklonil jsem se proto od hlasitého hraní, neboť to byl jediný způsob, jak jsem mohl vytvářet tyto oblouky a plynule vytlačovat z trubky propojený zvuk. Vlastně jsem víc hrál pusou, jako bych foukal do rohu ze škeble, než aby hrál samotný nástroj. Toto pojetí mi perfektně sedlo, protože jako trumpetista jsem nikdy neměl tolik síly.“

Brzy ráno 26. června 2021 zemřel v 84 . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář