Už to vypadalo, že hudební kapitola unikátního trumpetisty Jona Hassella se uzavře při dovršení osmdesátky vydáním souborného díla Miracle Steps : Music From The Fourth World 1983–2017 . Jenže ouha! Jon, spolupracovník Briana Ena, Talking Heads, Björk, Moritze Von Oswalda nebo Carla Craiga si jen čistil stůl, aby v letošním roce rozjel na svém vlastním labelu Ndeya novou sérii nahrávek. „Začal jsem se na hudbu dívat jako malíř. Skladby jsem začal vnímat jako obrazy, které mají své vrstvy, které se mohou překrývat, ale naopak i mazat, pokud je třeba, kdyby podkladová barva nebo vzor bylo potřeba vidět,“ vysvětluje základní myšlenku novinky v promo materiálech sám autor. Nemám pocit, že by Jon ke své hudbě začal přistupovat výrazně jinak, ale je pravdou, že společným jmenovatelem všech osmi kompozic je tekutá mnohovrstevnatost, která ze skladeb dělá spíše území, kterým je možné proplouvat různými způsoby. Držet se při povrchu a sledovat měnící se textury zacuchaných rytmických a melodických střípků, nebo se vydat vlastním směrem napříč územím a věnovat se různým strukturám navzdory měnícímu se základnímu proudu skladby. Pokaždé se nám dostane diametrálně jiného zážitku. Elektronika se prolíná s odsekávanou, jemnou rytmikou, z měňavkovitého toku elektronicko-akustického proudu tu a tam vystoupí principálova trubka, hostující housle nebo terénní nahrávky exotických nástrojů. Vše ale probíhá přirozeně, a i když na desce najdeme velkou řádku hostí (mezi jinými i kytaristu Eivinda Aarseta nebo dlouholetého spolupracovníka, basáka Petera Freemana), celá kolekce působí jednolitě. Ba co víc, díky novým technologiím je většina vstupního materiálu výrazně postprodukčně upravena, rozdíly mezi nástroji se ještě více slily, takže novinka zní jak remix Hassellova rukopisu, který ovšem i přes všechny změny působí jednoznačně. Jako praporu „čtvrtého světa“, který byl tak hrdě vztyčen na přelomové desce Possible Music v roce 1980. Nic zásadního se od té doby nezměnilo, ani nezastaralo.
NDEYA/WARP, 2018, 38:45