JONNY GREENWOOD: Phantom Thread OST

Režisér Paul Thomas Anderson už povýšil Jonnyho Greenwooda na svého dvorního skladatele, svěřil mu už hudbu k filmům There Will Be Blood (2007), The Master (2012) a Inherent Vice (2014). A je skoro neuvěřitelné, jak se Greenwood, neomezovaný formátem kapely (při vší úctě k Radiohead), autorsky vyprofiloval. Soundtrack uvádí symfonickou miniaturou Phantom Thread I s romantizujícími prvky, provedenou Royal Philharmonic Orchestra. Ve většině motivů ovšem zkušeně (když ne objevně) využívá prvky serialismu, které ovšem klidně v rámci jediného kusu (Sandalwood I) zkombinuje i s tou romantikou. Nebo impresionismem. Kde potřebuje „modernější“ výraz, píše pro London Contemporary Orchesta. Kde si náročnější skladba žádá, využívá služeb pianistky Katherine Tinker, známé právě spoluprací s London Contemporary Orchestra nebo s Phaedra Ensemble. Jednodušší motivy si na klavír odehraje osobně. Navíc nejde o „skladatelství“ ve stylu sira McCartneyho. Až na dva motivy z osmnácti, kde si nechal s orchestrací pomoci dirigenty Robertem Zieglerem resp. Hughem Bruntem, psal partitury sám.

 

„Hodně jsme s režisérem mluvili o hudbě 50. let, co bylo tehdy populární, co napsáno a nahráno. Jako hlavní reference mi sloužily nahrávky Bachových skladeb v podání Glenna Goulda (kanadský klavírista proslulý právě interpretací Bacha, pozn. aut.) či Nelsona Riddlea (aranžér a skladatel, známý prací pro Franka Sinatru či Ellu Fitzgerald, pozn. aut.). Nebo jazzové nahrávky, využívajícími velké smyčcové sekce, jaké dělal Ben Webster,“ objasnil Greenwood další vlivy, dané dějem filmu. Slouží mu ke cti, že vše dokázal skloubit v logický celek.

Funkčnost scénické hudby prověří jedině spojení s filmem. Neviděl jsem, ale díky tomu zase mohu konstatovat, že album působí nosně, i když je odstřiženo od pohyblivých obrázků. Navíc recenze i nominace soundtracku na Oscara dokládají, že po této stránce bude vše v pořádku. Greenwood hodně přerostl postrockovou scénu.

Nonesuch, 2018, 55:54

 

 

Přidat komentář