JOSEF STREICHL: Streichl

V rámci dlouhodobého mapování české folkové scény přišlo nakladatelství Galén s boxem 5 CD, který reprezentativně shrnuje tvorbu Josefa Streichla (1949–2013). Tento písničkář, známý mezi svými přáteli spíše jako Pepa, sice žil a tvořil ve stínu svých moravskoslezských kolegů Pavla Dobeše a především Jaromíra Nohavici, ale zvlášť po hudební stránce mají jeho písně stále co říct. Jako vyjadřovací prostředek zvolil blues, na jehož pravidelné struktury se mu dařilo roubovat mimořádně pestrý repertoár. Jak ukazuje „galénovský“ box, dařilo se mu to i díky výběru kvalitních spolupracovníků.

 

První Streichlovo album Samota, samota… z roku 1990 – zde CD č. 1 – vzniklo v kooperaci s původní sestavou skupiny ASPM a Jan Spálený, který byl i hudebním režisérem, na tuto spolupráci dodnes vzpomíná. Ostatně píseň Vždycky když se stmívá už sám dvakrát nahrál. Ostravská kapela kolem houslisty Richarda Kroczka st. Streichla obklopila na (blues)rockovějším albu Truc blues z roku 1995 (CD 2) i na další nahrávce Blues Bazzar (1998; CD 3). Ve skvělé formě pak písničkáře zastihlo poslední album Za dveřmi (2007; CD 4), na kterém Streichl jako textař zdárně balancuje na hraně žánrových klišé, aniž by sklouzl k trapnosti a předvídatelnosti. Zásluhu na tom má i volba aranžmá – po rockovějších deskách tentokrát stačí akustická a resofonická kytara, jemné perkuse, harmonika a k tomu občas banjo. K těmto čtyřem albům pak Galén přidává jako CD 5 dvacítku živých nahrávek a vykopávek, nedatovaných, ale táhnoucích se až k Streichlově pozdní spolupráci s Textovou dílnou Slávka Janouška, na jejíž půdě spolupracoval jako hudební guru s kolegy o generaci a více mladšími.

 

Právě fakt, že mnozí mladší písničkáři se na něj i šest let po jeho smrti stále odvolávají, svědčí o Streichlově významu pro českou scénu. Byl originální nejen tím, jak dokázal proplouvat mezi zdánlivými i skutečnými limity zvoleného žánru. Byl prostě svůj.

Galén, 2019, 39:55 + 41:05 + 49:41 + 49:14 + 55:25

 

 

 

Přidat komentář