Quadrifonic, 2022, 45:04
Album zapouzdřuje opulentně nakročenou možnou cestu vývoje archetypu rozumu ve třech fázích: 1/3 Exordium (Počátek, 2020), 1/2 Deus ex machina (Rozhodnutí, 2021) a finální 3/3 Actum (Uskutečnění). Ukrutně tenhle našlapaný závěr profrčí. Je nejspontánnější. Sapiens = moudrý. Moudrost je propojení přirozené inteligence s nabytými zkušenostmi. Král umírá. Ve finále není proč plkat, dávkovat, oplétat balastem. Francouzský skladatel, kytarista, výtečný basák a zpěvák Jean-Pierre Louveton před dvaceti lety založil progresivní legendu Nemo (od roku 2002 devět alb). Po vydání brilantní desky Coma (2015), členové kapelu zahybernovali. Hyperaktivní Louveton si pod lakonickým názvem JPL paralelně pluje v soukromém hudebním vesmíru a těžko vybrat favorita z 11 alb JPL. Žádné nadbytečné, Jean-Pierre je sdostatek soudný.
Actum v prvních čtyřech písních vtrhne, sviští a drtí! Pokud znáte předchozí dva kusy, tomuto budete otevřenější. Paradis Perdu, ostrá s hutným masivem riffů kytar a basy, v kontru kláves a silných emocí zpěvu je přesně ta nasr..štvanost ze ztráty klidného ráje na Zemi. Mon Cercueil (Má rakev), vystavěná na prefer basové lince, klenutá přes jemnotu flétny a s vrstvením nástrojů až k důraznému, mohutnému hymnu, by patřila na samý závěr. Ještě ne! Alias a Danzes maintenant musely přijít jako mezihry. Divoké, divočišné. Pětidílné finále v mikrosymfonii Memento mori coby připomínka pomíjivosti je vrcholem – skladatelským i instrumentálním. Violoncellové exposé Marche Vers L’Inconnu (Do neznáma) nastaví nejsilnější hudební téma; Tempus fugit huštěné kytarou a dusotem bicích; nervní La mort du roi (Smrt krále) s frázovaným zpěvem a vokály; krása s klavírní dominantou, virtuózní jízdou i koloraturami kytary jakoby mimoděk a sopránsaxem jazzy radostně šlapající Paria (Vyvrhel) je opravdově naplněnou slavností všech muzikantů; finále Acta Fabula Est (Hra skončila) je tušenou codou, naplněnou až po okraj možného. Velká síla a nádhera.