K Records – DIY jako smysl existence

k-records- logoPostarat se sám o sebe, od natáčení nahrávek, jejich vydávání, až po koncertování. To je dnes běžná praxe fungování v hudebním průmyslu. Situace na začátku osmdesátých let byla dočista jiná. Vydat si muziku vlastním nákladem bylo nesmírně náročné a zaběhlá vydavatelství neměla o nezávislou či avantgardní scénu zájem. Pak se ale na severoamerické scéně objevil Calvin Johnson, který uvedl v činnost malý kazetový label K Records. Z lokálního vydavatelství se postupně stal vzor fungování desítek až stovek podobně laděných následovníků. Síť nezávislých labelů začala houstnout a dnes je standardní protiváhou přesluhujících vydavatelských mastodontů. I z toho důvodu se vyplatí skromně oslavit 35 let od vzniku dodnes činné nezávislé instituce.
Jaké bylo na začátku osmdesátých let nahrávat hudbu doma? Nákladné, technicky těžko proveditelné, často navíc s mizerným výsledkem. Vzpomeňme na undergroundové nahrávky Plastiků a dalších zakázaných kapel v osmdesátých letech. Technické možnosti před více než třiceti lety prostě neumožňovaly pořídit si vlastními silami kvalitní nahrávku. Proč také, když ji posléze nebylo kde udat. Hlavním nosičem byla vinylová deska, její výroba vyžadovala dodání vhodných podkladů pro lisování a při potřebě výroby drahých matric se lisování malého počtu (myšleno i stovkových sérií) desek jevilo jako příliš nákladné. A co víc. Jak dostat v hluboké předinternetové době svou nahrávku do distribuce? V době, kdy scény neznaly fanziny, lokální naděje podporovaly většinou jen studentské kluby a na západ od našich hranic síť studentských FM rádií.

Calvin Johnson
Calvin Johnson

Punk konce sedmdesátých let razil DIY (do it yourself, udělej si sám) myšlenku, která se dobře uchytila v odívání. U vydávání desek ale narazila na mantinely, o kterých jsme se právě zmínili. Není divu, že první nahrávky tehdy už koncertně etablovaných kapel začaly vycházet s výrazným zpožděním u už etablovaných vydavatelství, když ty konečně uznaly punk za ekonomicky zajímavý fenomén. Kapela navíc často musela ustoupit v řadě bodů (od samotné muziky až po finanční stránku věci). Nezávislá vydavatelství byla odpovědí na tuto neutěšenou situaci. Na britských ostrovech podepřela právě vzmáhající punkovou revoltu a s tímto zjištěním se do městečka Olympia vrátil náctiletý student Calvin Johnson. Po vzoru evropských kolegů vytvořil v roce 1982 skromný kazetový, posléze vinylový label K Records. Městečko Olympia v americkém státě Washington se sice chlubí jen 50 tisíci obyvateli, přesto bylo na konci 70. let epicentrem undergroundového rockového kvasu, který se transformoval do hrubé hardcoreové či jemnější antifolkové vlny kapel. Její součástí byl i Calvin Johnson, člen kapel Cool Rays, Beat Happening nebo Dub Narcotic Sound System, redaktor fanzinu Sub/Pop. Tato skutečnost měla na budoucí Calvinovy kroky velký význam. Díky své redaktorské práci měl totiž přístup k veškerému dění, které se v univerzitním městečku událo. Navíc Bruce Pavitt, tehdejší blízký spolupracovník a DJ kolejního rádia KAOS FM, a o pár let později zakladatel dalšího kruciálního labelu americké nezávislé scény, Sub Pop, rozšiřoval přísun demo nahrávek o desítky přespolních kapel, které chtěly být ve studentském rádiu prezentovány.
Pojďme ale k samotnému K Records. Podle řady zdrojů má K v názvu znamenat „knowledge“, tedy v češtině „vědění/znalost“. A to jak místní lokální scény, tak obecně nezávislé scény. Nicméně v knize Love Rock Revolution, kterou sepsal renomovaný hudební publicista ze Seattlu Mark Baumgarten k třicátému výročí fungování labelu, si Calvin přesný důvod pojmenování vydavatelství prostým „káčkem“ už nepamatuje. Jisté je, že nejdříve přišla na svět kazetová kompilace fanzinu, aby Calvin posléze začal jednotlivým protagonistům výběru na nové značce K Records vydávat jednotlivé tituly. Singly, EPčka i dlouhohrající kolekce. První čtyři roky výhradně na kazetě. „Do vydání desky na vinylu musíte investovat velké peníze,“ vysvětloval Johnson novinářům v roce 1986 po vydání série EPček tehdejších oblíbenců Beat Happening. „Jsou skladnější, levnější, a když se neprodají, dají se použít k nahrání vaší oblíbené muziky,“ vypočítal klady formátu jeho šéf. Takto se světu představily první nahrávky The Go Team, Halo Benders, Built To Spill, Modest Mouse a řada dalších. Svou desku One Foot in the Grave zde vydal i Beck. V roce 1991 uspořádalo týdenní DIY festival International Pop Underground Convention, který se pak svým duchem (na akci nebyla profesionální ochranka) stal předobrazem jiným, podobně laděným kulturním přehlídkám.

Calvin Johnson
Calvin Johnson

K Records se zcela vymykalo tehdejším zvyklostem hudebního průmyslu. Bylo od začátku anti elitářské, libovalo si v lo-fi zvuku, a to i tehdy, kdy disponovalo vlastním profesionálním studiem. Navíc v osmdesátých letech všemožně potírané kopírování originálních kazet bylo labelem vřele doporučováno. Možná i z toho důvodu byl label brzy doslova hýčkán nezávislou americkou scénou. Postupně začal vydávat mimo kazety i vinyly a posléze CDčka. Svou distribucí postupně pokryl celé území Spojených států a Kanady. Počátkem 90. let navíc K Records podchytil horečku rozhněvaných žen. Aby ne, vždyť „riot grrrl“ mánie vyšla právě z vysokoškolského prostředí Olympie. Na rozdíl od předchozích nárazových úspěchů, měla vlna kapel od Hole přes Bikini Kill až k L7 doslova celosvětový dopad. Po dekádě se navíc ve vysokých patrech hudební scény objevili muzikanti nepokrytě fandící snažení skupiny okolo Calvina Johnsona. Asi nejznámější z nich – Kurt Cobain z Nirvany – měl logo K Records vytetováno na pravém předloktí, aby mu připomínalo předsevzetí „zkusit zůstat dítětem“. A label toto předsevzetí splnil. Nejen, že i přes zvýšený zájem se nespojil, jako tehdejší spolubojovníci Sub Pop, s nadnárodním molochem, ale stále se věnoval propagaci především domácí nezávislé scény. Na rozdíl od spolubojovníků z Alternative Tentacles nebo Sub Pop si K Records vytvořil jméno ne angažováním konkrétní kapely nebo protežováním určitého žánru, ale právě lpěním na politice maximální nezávislosti na nadnárodních společnostech. Uvidíme, jak dlouho tato filozofie bude fungovat, v loňském roce se totiž přes soudní žaloby bývalých spolupracovníků na veřejnost provalilo, že letos 54letý Calvin dluží dlouhodobě svým parťákům nemalé sumy. Z toho důvodu prodává své sídlo, bývalou synagogu v Olympii. To však nic nemění na skutečnosti, že K Records stále vydává muziku (dnes už má na svém kontě více než 500 nosičů různých formátů a délek) a touto činností se Calvin bude, dle vlastního vyjádření, ještě nějakou dobu bavit.

Přidat komentář