Kačkala: Wanderlust

Kačkala zpívající à capella byla dlouho brána jako jakási libůstka bubenice Hillary Binder, způsob, jak se odreagovat od divokého a komplikovaného jazz coru dnes už neexistujících Sabot, k čemuž přispívala i stylizace do drsných, leč přece jen trochu rozjuchaných cowgirls. Letošní album Wanderlust ale přináší ohromný posun, i když jeden kovbojský song nabízí – v Magic Life je i nezbytné mlaskání a jódlování. Na albu však nejsou jen lehounké popěvky jako Lovestory nebo The Pause. Už v úvodní Spanish Moss se Kačkala přiblížila hájemství vokálních experimentů Meredith Monk, což jasně ukazuje minimalistický doprovod stojící jen na opakujícím se a – a.
Silné je i jednoduché Vlnění, kde se slova „Vlny se vlní / na obzoru / kočka co vrní / po tvém vzoru / budu se mít na pozoru“ vynořují z brumenda, jež udržuje napětí.
Tvorba Kačkaly se proměnila i textově, jak ukazuje Inspirace: „Hlas řvoucího Promethea se nese po horách / …  / ta situace mě přitahuje a nahání mi strach // oheň bolest a šílenství, vážně jsi sexy / … / nedaří se mi namluvit, že po tobě nic nechci // a pak na zemi ležíme / ve vlastních sračkách krvi moči / prožíváme emoce / ale kam jsme dali voči.“ Jeden z hlasů se oprošťuje od čistého zpěvu a přechází do pokrouceného kvílení, jaké bychom spíše očekávali od Ivy Bittové.  K alternativě má blízko i závěrečné dramatické Zatmění s vybrnkávaným doprovodem violy.
Kačkala udělala velký krok kupředu, má zvládnutou stavbu skladeb a jejich gradaci, jak krásně ukazuje Pod tlakem. Umí pracovat s kontrastem sboru a vůdčího hlasu i se silou sjednocujícího refrénu, což je patrné v The Day After A Revolution a hlavně dokáže neupadat do klišé.
Dobrý dojem podtrhla i profesionálně provedená čistá nahrávka jak od ECM. Žádné intonační nejistoty, hlasy jsou vyvážené. Ondřej Ježek skutečně odvedl dobrou práci.

Kačkala, 2017, stopáž neuvedena (LP)

 

Přidat komentář