Kamil Piotrowicz Quintet: Birth

kamilPo Something Personal Pawła Kaczmarczyka Audiofeeling Tria se slovenská Hevhetia opět vydala do hájemství polského jazzu; tentokrát jde o velice mladý (věkově i trváním) Kamil Piotrowicz Quintet z Gdaňska a jeho debut Birth. Hned titulní strana CD s mizející postavou v pološeru dost precizně naznačuje, co nás čeká. Ústřední postava jedenácti (po)zastavení, Kamil Piotrowicz tu vévodí nejenom jako brilantní klavírista, ale i jako vše určující skladatel, těžící jak z minulostní jazzové nabídky, kterou do určité míry využívá (včetně náznaků cool, hardbopu či funku), tak z jejího modernizačního pojetí. Mladí muzikanti, které má po boku, trumpetista Emil Miszk, tenorsaxofonista Piotr Chęcki, kontrabasista Michal Bak a bubeník Slawek Koryzno, mu do určité míry podléhají, zároveň však v sólech osvědčují vlastní zdatnost. Trojí varianty Hymnu se prodírají celkem a určují jakousi majestátně slavnostní hymničnost celkového naladění, jsou ústřední motivací, kterou nerevidují, pouze proklepávají (klavír) nebo naopak zklidňují. Piotrowicz (si) se všemi tématy zahrává, rozpreludovává je, otevírá zdánlivě namátkově, perlí, vše překlene či rozeklene, což je patrné hned v rozvedení folkového motivu Szewiec, kde dominuje a nedá si svoji ústřední roli vzít ani průběžně slyšitelnými a velice výraznými bicími, ani nedlouhým zavídrholcováním všech či rozvíravou dumavostí saxu. Celkově navzdory občasné rozpernosti kvintetu je však atmosféra spíše komorně rozvážná, občas hybnější, rytmičtější (Centurio), občas vláčivostně vinšovní (Birth). Připadá mi, jako by se jednotliví hráči teprve postupně rozehrávali a sám Piotrowicz si nejbrilantněji „zařádil“ v jediné převzaté skladbě (ve Footprints Wayna Shortera), která ostatně podnítila i kumštovnictví ostatních muzikantů včetně rozezpívanosti trubky, nicméně v celkové sehranosti byla spíše totožná s nábojem ostatních skladeb, a tudíž se markantněji z alba nevymkla.
Za nejpřitažlivější pasáž v tomto ohledu považuji výtečnou kontaktnost duetu tenoru se smyčcem pojatou basou v Direction, za nejperfektněji připravenou kompozici pak Biochemii, kde všichni plní své úkoly s uvážlivým nasazením a důstojnou přesností. Pokud jde o celek, musím přiznat, že to, co jsme od mladistvého kolektivu mohli očekávat, jsme dostali v bohaté míře, i když bez větších výbojů. Ale o ty tentokrát zřejmě vůbec nešlo.

Hevhetia, 2015, 47:52

Přidat komentář