Kammerflimmer Kollektief aneb Meandry mezi precizností a svobodou

Komorová fibrilace je závažná srdeční arytmie, kdy se srdeční převodní systém přestane synchronizovat, vznikne elektrický chaos a srdeční svalstvo se začne nekoordinovaně stahovat, čímž srdce přestane fungovat jako pumpa, dochází k oběhové zástavě a není-li stav urgentně řešen, dojde k úmrtí jedince.
Wikipedie

Německý Kolektiv komorové fibrilace se zrodil v roce 1996 jako dítě kytaristy, elektronika a zvukového experimentátora Thomase Webera, ale o tři roky později stáli už u kolébky jeho prvního alba Mäander mimo jiné jeho dodnes věrní souputníci Heike Aumüller (původně jako výtvarnice, později i jako vokalistka a hráčka na harmonium a syntezátory) a kontrabasista Johannes Frisch. Sami tvrdí, že „hrají hudbu, která nemůže být zapsána, protože by popálila papír. Slova a hudbu, která chtějí být slyšena, chtějí být zkoumána a dokonce protrpěna.“ Odvolávají se na termín Roberta Musila, který hovoří o „mystice jasného dne“, ale kritika je spíše vidí v temných zákoutích a stylově je řadí od free jazzu přes psychedelii, dub, noise až k rituálům. Na jejich letošním v pořadí desátém, proklamativně radikalistickém albu Désarroi (Dezorientace) ozvuky všech zmiňovaných prvků najdete v bohaté míře. Je zároveň jemně lyrické i děsuplné, futuristické i jakoby zaprášené a opředené pavučinami. Do téhle šamanské symfonie začlenili i coververzi dávného hitu legendární punkové skupiny S.Y.P.H. Zurück zum Beton, která je zde přetavena do „erotické celebrace života“. K tvorbě Kammerflimmer Kollektief vždycky neodmyslitelně patřila výtvarná stránka a jistě ji využijí i v magickém prostředí Libeňské synagogy, která už inspirovala nejednoho umělce.

Přidat komentář