Tygří skok, který absolvovala kvalitativně i na pomyslném měřítku popularity za poslední zhruba tři roky čtveřice Vložte kočku, se pozitivně odrazil i ve zviditelnění celé základny, ze které vzešla, tedy okruhu kapel okolo vydavatelské i organizátorské skupiny Landmine Alert. Skoro to až vypadá, že se její ostatní projekty na tom tak trochu přiživily. Ve skutečnosti šlo o postupný a zcela přirozený vývoj, protože jde o spojené nádoby, propojené personálními vazbami. „Večírek stejnejch ksichtů“, říkalo se tomu v jiných kruzích. Ostatně v době, kdy vycházelo album Kaplan Bros., Vložte kočku zrovna nahrávali chystané další album.
Kaplan Bros., tedy Cyril a Kryštof Kaplanovi tvoří každopádně osamoceně prakticky stejnou dobu, jako jsou i členy Vložte kočku. Tedy od začátku, někdy v roce 2009. Jen tady se obejdou bez spoluhráčů. Elektronika a bicí, digitál versus analog. „Po nějaký době působení ve větších stylově rozrůzněných kapelách jsme s bráchou chtěli něco, kde budeme moci dělat cokoliv a podle sebe. Takže touha po svobodě,“ vzpomíná Cyril. Je to dobře slyšet i z jejich debutového alba, které zhruba před měsícem vydali Landmine Alert ve spolupráci s měsíčníkem Full Moon. Pozoruhodné je na něm především střídání nálad, syrovosti a až popových melodií. Krátce přes minutu dlouhá skladba Lucina kupříkladu posluchače smečí vrací někam do elektronické estetiky osmdesátých let, pohrává si s popovým kýčem a trochu jako by měla být jen intrem toho, co přichází. A posluchač je donucen přemýšlet: je to jen vtip? Pocta? Melancholická vzpomínka? Nebo naopak výsměch a parodie? Vypořádání se s vlivy vlastního dětství? Všechno dohromady? Může si samozřejmě nechat podat vysvětlení od tvůrců, ale pak se ochudí právě o naprosto svobodnou volbu, jak chce k celé věci přistupovat.
Duo je z rodu těch, které lze vnímat prostřednictvím důsledného poslechu a soustředěním se na detaily, anebo jako taneční kapelu. Obojí možné. Odvíjejí se od toho i minimalisticky používané texty – jsou jednoduché, sotva v nich lze hledat nějaká poselství, občas působí spíš jako další nástroj či samplovaný zvuk. Zpěv je ostatně vždy elektronicky upravený. Přesto je jejich role důležitá – a opět to dovádí k onomu slůvku „svoboda“ – význam slov si každý posluchač stanovuje sám. Odráží se tu praxe, kdy Kaplan Bros. zpočátku hodně vystupovali na vernisážích. Při poslechu debutového alba se nabízejí i další představitelné varianty – třeba soundtrack k futuristickému filmu a nebo hudba k počítačové hře. A jak se vlastně bratrský projekt liší od „kapely s kamarády“? „Asi se hlavně s KB snažíme hrát tanečnější hudbu, a třeba pro mě je zásadní rozdíl taky v tom, že s KB nepoužívám modul elektronických bubnů jako ve Vložte kočku, takže se víc můžu soustředit na bicí soupravu,“ zamýšlí se Cyril.
Dvojice má za sebou dobrý rok. V rámci Landmine Alert Live Sessions nahráli trojici pozoruhodných videí přímo z mostu v pražském Braníku. Vyhráli talentovou soutěž 1BAND2PLAY, zahráli si na Colours of Ostrava a United Islands, a jako jedna z tuzemských nadějí byli nominováni pro export v projektu ČRo Czeching. A krom vydání debutového alba odehráli řadu koncertů – třeba jako support korejských post-rockerů Jambinai nebo amerických noisařů Qui. A podle všeho je to všechno jenom začátek.
