Karen Dalton

daltonVl. jm. Karen J. Dalton (roz. Cariker). 19. 7. 1937, Enid, Oklahoma, USA – 19. 3. 1993, NYC, New York, USA. Důležitá alba: It’s So Hard To Tell Who’s Going To Love You The Best (Capitol 1969), In My Own Time (Paramount 1971), Green Rocky Road (Delmore Recording Society 2008), Remembering Mountains: Unheard Songs by Karen Dalton (Tompkins Square 2015). Písně, které stojí za to: Remembering Mountains, All That Shines Is Not Truth, Met An Old Friend, Don’t Make It Easy.
dalton_3Opomíjená, a přece skvělá muzikantka Karen Daltonová se vůbec nesnažila, aby po ní něco zůstalo. I tak ale žije ve vzpomínkách mnoha svých současníků – například Boba Dylana, jenž jí v memoárech Chronicles vysekl poklonu: „Z newyorských folkařek byla mou nejoblíbenější. Měla hlas jako Billie Holidayová, na kytaru hrála jako Jimmy Reed. Párkrát jsme si spolu zazpívali.“ Nick Cave šel ještě dál a prohlásil, že „všichni v kapele Bad Seeds jsou její ohromní fanoušci“. Písnička skupiny The Band s názvem Katie’s Been Gone je prý o ní. Čert ví, i když verše „Dear Katie, don’t ya miss your home? I don’t see why you had to roam“ by tomu odpovídaly.
Podle většiny biografických hesel kolovala Daltonové v žilách indiánská krev. Jak ovšem říká její dcera Abralyn Bairdová, kterou Karen měla v sedmnácti s jistým profesorem literatury: „Nic naši rodinu nedokáže tolik pobavit jako fáma, že byla máma princeznou z kmene Čerokézů.“ První dítě – syn Johnny Lee Murray – se volnomyšlenkářské bohémce narodilo, když jí bylo patnáct. Ke každému se hlásil jiný otec. Rodiče Daltonové, John a Evelyn Carikerovi, měli irský původ; jen jedna její babička byla vzdálenou příbuznou kovboje a herce Willa Rogerse, a ten skutečně pocházel z prominentní čerokézké rodiny. Dodejme, že Karenin táta byl pijan a po všech stránkách typický „Okie“, tedy balík z Oklahomy. Dělal svářeče a matka zase zdravotní sestru. V devatenácti Karen, už podruhé rozvedená, sebrala malou dcerku a nasedla s ní na letadlo směr New York. Při rozvodových tahanicích se svými manželi o obě děti přišla, takže Abralyn de facto unesla. Pamětníci si vybavují, jak se zčistajasna zjevila s dvouletým capartem v Greenwich Village. Neměla kde spát ani co jíst. Ale když přišla na pódium s tehdy ne tak obvyklou dvanáctistrunnou kytarou, nebo si vzala banjo s dlouhým úzkým krkem, a unaveně zavrněla (Dylanovo přirovnání k Lady Day vážně sedí), potom podle slov jejího dalton_6kamaráda, písničkáře Freda Neila, „dokázala z blues vytřískat duši a nakopat mu prdel“. S pomocí několika přátel, kteří ji v roce 1969 lstí přivedli do nahrávacího studia Record Plant, natočila Karen – aniž by to věděla – první desku It’s So Hard To Tell Who’s Going To Love You The Best. Šlo o deset převzatých skladeb v čele s Neilovou baladou Little Bit Of Rain. Z dalších autorů tu byli zastoupeni Tim Hardin a Booker T. Jones, bluesmani Leroy Carr a Lead Belly nebo průkopník ragtimu Jelly Roll Morton. Fred Neil, jenž zrovna pracoval na vlastním albu, Daltonovou zkrátka pozval, aby se na něj přišla podívat a ve volném čase si s přítomnými zajamovala. Přístroje však nechal běžet… Přes nesporné kvality Karenina debutu se nahrávka neujala. To Daltonovou utvrdilo v přesvědčení, že pokoušet se o nějakou kariéru je úplně bezpředmětné. Čím dál víc se propadala do závislosti na alkoholu a tvrdých drogách – zřejmě tím tišila hlubokou vnitřní bolest. Na heroinu byl i její přítel, takže Karen měla cestičku do pekla umetenou. V roce 1970 jí Harvey Brooks, basista z Dylanova LP Highway 61 Revisited, pomohl v Bearsvillu ve státě New York – tam, kde vznikly dylanovské pásky The Basement Tapes – zorganizovat ještě jedno natáčení. Tak vznikla její druhá, žánrově i aranžérsky bohatší deska In My Own Time. Pak už nám Karen mizí z očí – odstěhovala se do chajdy v Coloradu, pořídila si koně a vystupovala jen v místním klubu Attic (zachyceno na CD Cotton Eyed Joe). V pětapadesáti zemřela – nikdo přesně neví na co, šuškalo se cosi o AIDS. Dlouho také nebylo známo, že psala vlastní písně. Teprve když Patty Griffinová, Lucinda Williamsová a další dámy dokončily fragmenty textů z její pozůstalosti a nazpívaly je na album Remembering Mountains, došlo všem, kolik talentu měla nešťastná Karen Daltonová.

dalton_1REMEMBERING MOUNTAINS

Now your time is your own
You’ll be alone
And sit in your room
Remembering mountains
Do you think the seasons changed
Without your heart
Are you dreaming
Every day and night

Will come to your mind undeceiving
You will know
There is no parting without sorrow

So you sit by the Windows
Watching the days go
Alone in your room
Remembering mountains
Do you think of all the wals

You didn’t follow
Are you dreaming
Every day and night
Will come to find tomorrow
I’m believing you’ll find
Tomorrow brings you to return
VYBAVÍŠ SI HORY
Konečně patříš jen sobě.
dalton_4Sedneš si sama v pokoji a vybavíš si hory.
Myslíš, že změny ročních období
se tvého srdce netýkají?
Umíš ještě snít?
Den za dnem, noc za nocí
vítáš bez iluzí.
Dojde ti,
že každý rozchod něco stojí.

dalton_5Tak sedíš u okna,
necháváš dny plynout.
Samotinká v pokoji
vybavíš si hory.
Myslíš na všechny ty cesty,
jimiž ses nevydala? A co tvé sny?
Den za dnem, noc za nocí
jen hledíš k dalším ránům.
Zítřek tě však pokaždé
zas vrátí zpět.

Přidat komentář