Karfagen: Land of Green and Gol

Caerllysi Music, 2022, 57:53

Karfagen znamená Kartágo. Ve starověké punštině Kártchadešet, ve starořečtině Karchédón = Nové město. Tisíc let před Kristem vznikala ekonomická velmoc na severním africkém pobřeží, se kterou pak rozpínající se Římská říše uzavírala smlouvy o rozdělení vlivu nad Středomořím. A běžně je porušovala. Rivalita ve 3. a 2. století př. n. l. vedla k sérii tzv. Punských válek, v nichž Kartágo vždy utrpělo porážku. Tyto prohry vedly k úpadku politické a ekonomické síly Kartága, hlavně kvůli krutým sankcím uvaleným Římem coby podmínka pro zastavení války. Třetí, poslední punská válka skončila úplným zničením města Kartága a anektováním zbytků kartaginského území Římany. Toto historické exposé na zrychlené časové ose hodně připomíná hrůznou současnost okupace Ukrajiny brutálními ruskými zločinci.

Ukrajinec z Charkova Antony Kalugin, skladatel a klávesák, co zvládá množství dalších nástrojů, píše skvělé básnivé texty a v čisté angličtině je i zpívá, spunktoval v roce 2005 s kamarády muzikanty první studiovou nahrávku Continium (u kanadské Unicorn Digital). Od druhé desky The Space Between Us (2007) se o Karfagen, paralelní projekt Sunchild i Antonyho sólové věci vydavatelsky stará britská Caerllysi Music. Hned bylo jasné, že jde o úžasný talent. Karfagen je v průletu alb především instrumentální kapela s jedinečným, rozpoznatelným soundem, ale ani náhodou nestaví na zajeté koleji, pokaždé nese něco nového. V bázi tušíte nejvyšší klasiku art-avant-prog-jazz-sympho rocku. Což je jen vývěr pramene, který na novém vzduchu sytí se nikoli minulostí, ale čerstvým prostorem. „Nejsem příznivcem agresivity, umělé komplikovanosti nebo převahy techniky a instrumentální virtuozity nad písničkářstvím. Pro mě je na prvním místě melodie a schopnost napsat pořádnou skladbu.“ A tohle je na novince nejvíc.

Album je členěno do tří částí-kapitol, z nichž třetí je bonusová a pro celek vlastně nejsignifikantnější. Úvodní kapitola Land of Green se šesti skladbami začne krátkým intrem s průzračnou akustickou kytarou a modulovaným syntezátorem. Pak zprvu (ta)jemná jedenáctiminutová kompozice přeroste v nástrojově plnou symfonickou báseň, jež evokuje nádherně bující zelenou zemi, živou a životodárnou. Měkká basa, pestře užité bicí, klavír, nevtíravé elektrické klávesy, saxofon, v dualitě à la Gilmour-Holdsworth střídmá i ostrá bluesově-jazzová kytara a k funky finále i klarinet s akordeonem – vše žije a roste. 

Kapitolu druhou Land of Gold, se dvěma skladbami, otevře xylofonový zvuk kláves a nabroušená kytara, pak se přidá saxofon a v silné, až pop-folkově hřejivé melodii i zpěv. Čisté tóny flétny přenesou k hutnému rockovému soundu, aby se ten velmi přirozeně proměnil v ryzí elektrický jazz se špetkou acidu. Ne náhodou nese bonusová třetí kapitola název Land of Jazz. S notnou příchutí jazzu je letošní album největším hudebním posunem ve vývoji Karfagen. A v kontrastu k děsivé ruské agresi je to hudba nádherně optimistická.

Přidat komentář