KARIN PARK: Private Collection 

Pelagic Rec., 2022, 46:52

Není to ještě tak dávno, co švédská zpěvačka a skladatelka Karin Park byla braná za odpověď na krajany The Knife nebo Britku Goldfrapp. Jenže po více než dvou dekádách má Švédka chuť objevovat nové horizonty. Před dvěma roky překvapila silnou kooperací s dark ambientní ikonou Lustmordem na hutné desce Alter, se svou novou deskou Private Collection překvapila zas jiným konceptem. Odhodila tvrdou, temně elektronickou skořápku svých popových písní inspirovanou Fad Gadgetem a spoustu dalších projektů raných let vydavatelství Mute Records, a nechala písním více aranžérské i rytmické volnosti. Nečekejme ovšem kolekci akustických předělávek, ale spíše na kost ohlodané písničky, které často zůstávají pouze v rukou (a hlase) samotné autorky. Už žádné předtočené masivní syntetické stěny a razantní rytmika, se kterou léta vypomáhal bratr David. „Soukromá sbírka“ písniček plně využívá akustický potenciál domácího studia umístěného v lodi bývalého kostela v rodné vísce Djura ve středním Švédsku, který Karin se svým manželem Kjetilem Nernesem, skladatelem a frontmanem kapely Årabrot před pár lety přeměnila v domácí sídlo a nahrávací studio v jednom. A taky je naplněné pocity a energií, kterou Park v současné době disponuje. Nahé skladby jsou tedy často duelem suverénního vokálu, který Lustmord před dvěma roky označil za „sílu přírody“, s mellotronem, varhanami nebo syntezátory. Jen tu a tam vypomůže manžel Kjetil s kytarou, elektronický experimentátor Andrew Liles z Nurse With Wound s všemožnými hejblaty nebo Benedetta Simeone s violoncellem. I z tohoto úhlu pohledu je Private Collection skutečně velmi soukromou záležitostí, které vyrůstá a vrací se do ticha. Pokud máte rádi výrazné písničkářské talenty jako Kate Bush, Nico nebo Björk, pak nové album Karin Park je ideálním nástupištěm do proměnlivého světa pětačtyřicetileté hudebnice. 

 

 

Přidat komentář