Katarína Máliková: Pustvopol

Až když jsem v rádiu rekapituloval, co zajímavého přinesl v hudbě rok 2016, uvědomil jsem si naplno spojení vydavatelství Slnko Records s výraznými ženskými hlasy. Pánové jako Nany Hudák nebo skupina Billy Barman prominou, ale Katarzia, Ivana Mer, Barbora Bloom, Jana Shpachynska z dua Zapaska, Jana Kirschner, Lucia Piussi z kapely Živé kvety a samozřejmě majitelka vydavatelství Shina (Longital) – to je silná sestava! Loni k nim přibylo ještě jedno jméno, které by nemělo zapadnout. A věřím, že Katarína Máliková s albem Pustvopol je velkým objevem nejen pro mne.
Zpěvačka, která se doprovází na klavír, elektrické klávesy a syntezátory, se obklopila početnou skupinou spolupracovníků a natočila album, které vychází z folkloru a konkrétně z jedné písně ze středoslovenského Telgártu (titulní Pustvopol), ale svým charakterem a zvláště kombinací tradičních a moderních přístupů slovenskou hudbu přesahuje.
Předznamenáním alba jako celku je právě úvodní píseň Pustvopol, s využitím archivní nahrávky folklorního souboru Telgárt z roku 1994. Do tradičního ženského sboru nečekaně vstoupí zvuk syntezátoru, který při troše fantazie připomene kostelní zvony slité do jediného akordu. Z něj pak vystupují decentní rytmické samply, které toto intro propojují s druhou, ambientní částí skladby. Dále se na albu střídají úpravy lidových písní ze Zvolenska s autorskými skladbami Kataríny Málikové, které však s tradičním materiálem spojuje nejen nálada, ale i tajemná poetika textů (krásné a přitom drsné obraty jako „Aj keď som urevaná a doráňaná / Život si neprespať / Nezbevedomieť si život“).
Hudební složka stojí na kombinaci živých a elektronických nástrojů, na všudypřítomných táhlých zvucích (syntezátory, akordeon, housle, kontrabas), decentním rytmu a na drobných, ale velmi svěžích vstupech lidových píšťalek, fujary nebo například trombónu. Zpěv je pochopitelně v lidových i umělých písních nositelem významu, ale stejně tak lze album poslouchat jako náladotvorný koktejl world music, ambientu a akustické alternativy a představovat si za hudbou tónů a slov vlastní příběhy. Zalíbení Kataríny Málikové ve starých tóninách v kombinaci s moderní prací se zvukem podtrhují „tajuplnost“ celého projektu.
I když album funguje především jako celek, rád vyzdvihnu několik konkrétních písní. Zajímavá je rytmická Nevesta hôľ, svěží je odlehčená úprava známé Dínom, dánom (krásná písnička pro děti na albu určeném dospělým), napoprvé mě zaujala zrytmizovaná hra houslí v Kolo nás a také do hudební mlhy zahalená Zrána, v níž mi zpěvaččin hlas chvílemi vzdáleně připomíná projev Zuzany Homolové.
Kraj, v němž Katarína Máliková vyrůstala, je prý „trochu temný a tvrdý“. Autorka se snažila, aby taková byla i její hudba. Povedlo se to, i když z temnoty pravidelně probleskuje světlo. „Cudzie svetlo / a svet sa zmenil na nepoznanie,“ jak se zpívá v jedné ze zásadních písní alba.

Slnko Records, 2016, 56:21

Přidat komentář