Kateřina Göttlichová: Když je ho s mírou, pop pro mě není sprosté slovo

Pohled do aktuálních zahraničních žebříčků world music, v nichž album Zimnice figuruje, a další obdivné reakce dávají za pravdu všem, kteří ho považují za debutový majstrštyk zpěvačky, skladatelky, hudebnice a spoluzakladatelky skupiny BraAgas.

Kateřina Göttlichová na albu inovativně zhudebnila texty moravských a českých lidových písní v souběhu s chápáním tradice na moderní způsob. Pop, rock ani lehké dotyky elektroniky jí nejsou cizí, a navíc u ní můžeme obdivovat, jak do svého pojetí bezešvě vložila zvuk nyckelharpy, fascinujícího severského tradičního nástroje. Při natáčení se jako v minulosti spolehla na rady a klávesový doprovod Davida Göttlicha a po boku jí znovu stál multiinstrumentalista Jan Balcar a jako zkušený skladatel vstupoval do úprav skladeb. Také Kateřině doporučil skvělého kontrabasistu Petra Tichého, parťáka Ridiny Ahmedové v duu HLASkontraBAS, které se jako host zúčastní 13. února křtu alba v pražském Jazz Docku.

 

Po letech hraješ najednou sama za sebe, máš okolo sebe úplně jiné oponenty, spolutvůrce a muzikanty, navíc s úplně odlišnými žánrovými záběry a zkušenostmi. Uvědomovala sis, že všechny reflektory teď budou svítit pouze na tebe?

Je to jiné. K přemýšlení o „reflektorech“ jsem se ještě asi ani nedostala. Sice jsem hodně repertoáru pro BraAgas také připravovala sama, ale potom to kapela „živě“ zpracovala a taky jsem vždycky myslela na posazení nástrojů a hlasů v kapele. Na téhle svojí desce jsem dělala dlouho úplně sama. Vlastně všechny písničky vznikaly v době covidových karantén na chaloupce v jižních Čechách. Až ve finální fázi jsem poprosila Davida o lehký mix, aby bylo demo poslouchatelné – přitom popustil uzdu fantazii a do dvou písní přidal svoje klávesy. Až s tím relativně připraveným demáčem jsem šla za Honzou Balcarem do studia. Ani moc jiné oponenty nemám, protože s Honzou jsme spolu dělali i předchozí desky. Naopak spíš chyběla ta podpora, kterou mi dávají BraAgas rovnou při procesu. Tady to bylo takové… osamělé. Až ve studiu to ožilo.

 

S posledním albem BraAgas albem O ptácích a rybách je spojeno několik zásadních momentů. Nazpívali jste ho česky, značná část hudby byla autorská a přidáme-li k tomu odklon od dosavadního zahraničního repertoáru směrem k moravské tradici, je zřejmé, že něco jako tvé album Zimnice muselo následovat. Zkrátka, že nebylo cesty zpátky. Vidíš to také tak?

Vidím to dost podobně, ale spojily se dvě věci. Začala jsem připravovat repertoár na další desku BraAgas. Uvažovali jsme o natáčení, ale odložili jsme to na neurčito a rozhodli se vydat best of Bestiále, protože jsme toho natočili už opravdu hodně, a chtěli jsme další desku nechat trochu odležet. A do toho přišla pandemie a přinesla vážně radikální změny. BraAgas byla kapela, která fungovala profesionálně a přinášela nám zásadní část příjmů hlavně ze zahraničních vystoupení. To se s příchodem jara 2020 zastavilo a zatím ještě neobnovilo, takže bude nějakou dobu trvat, než tyhle plány uskutečníme. Já jsem za sebou měla dlouhé procházení lidových sborníků Sušila a Erbena a napadlo mě, jak moc drzé by bylo vypůjčit si texty nebo jejich fragmenty a napsat vlastní melodie. Nebyl v tom žádný větší plán nebo záměr – začala jsem si prostě vymýšlet a nahrávat písně čistě podle sebe a ani jsem na začátku nemyslela na to, že by z toho měla být deska. A začalo mě to moc bavit.

 

Bylo pro tebe coby skladatelku těžké se po těch letech odpoutat od repertoárové, převážně tradičnější formy BraAgas?

Bylo to úplně jiné, písničky pro BraAgas jsou v něčem dané, pracujeme s melodií, kterou pouze upravujeme. Nevím, jak moc jsem se odpoutala od tradiční formy, to nedokážu sama posoudit. Málokdy něco systematicky promýšlím, v muzice jdu po pocitu, ze kterého vyplyne přirozeně nějaká forma. Ale je pravda, že Honza Balcar je zkušený skladatel a občas právě do formy zasahoval ve smyslu: „a tady by to chtělo ještě zopakovat refrén…“ a tak podobně.

Pohled do aktuálních zahraničních žeb . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář