Katharina Klement a její spontánní improvizace i nalezené koncerty aneb Hudba bez rukaviček

V centru všeho dění včetně zvukového hledačství je pro Katharinu Klement klavír. Narodila se roku 1963 v rakouském Grazu a kromě výuky hry na tento nástroj a kompozice vystudovala na vídeňské hudební univerzitě také elektroakustickou a experimentální hudbu a nádavkem ještě kurs hudební technologie na univerzitě v New Yorku. Tato volba byla nabíledni: už od mládí se snažila pod vlivem radikální nové hudby i jazzu objevit neznámé zvukové oblasti. Přitom ji můžeme přistihnout například na desce 13 Miniaturen, kterou v roce 1996 vydala na vlastní značce KalK. Zachycené ruchy a šumy jsou tu uváděny nejen ve své původní podobě, jsou zároveň základem k dalšímu transformování, které, jak sama autorka líčí, mohou být při každém koncertování přesouvány v jiném pořádku a za použití jiných regulí. Zabývala se ovšem rovněž souběžností hudebního projevu s plastikami, skulpturami a prostorem. Vystupovala například na festivalech Kaleidophon v Ulrichsbergu, Tage für Neue Musik v Zürichu, Hörgänge ve Vídni, Inventionen v Berlíně, Midi-Alternativa v Moskvě nebo Donaufestival v Kremsu.
Všechno to u mne začalo v dětství,“ prozradila pianistka ve ,vademeku‘ Am Klang Entlang prostřednictvím Hannese Schweigera, „protože se mi už tehdy velice zamlouvalo, když jsem mohla hrát současnou hudbu. V průběhu studií mi totiž záhy bylo jasné, že by pro mne bylo neuspokojitelné, abych soukala z dosavadní historie hudby jeden kousek za druhým. Rozhodujícím podnětem, abych probádala co nejdůsledněji zvukové univerzum klavíru, pro mne bylo střetnutí s dílem Johna Cage. Zaměstnávala jsem se intenzivně mechanickou preparací a se zakomponováním elektroniky. Na elektronice mě zpočátku fascinovala možnost překrývat více zvukových vrstev. Nato jsem se soustředila na spojení elektroniky s klavírem. K tomu se samozřejmě přidala i perkusivní znělost prostřednictvím mechanického preparování. Tohle všechno pokládám za shromažďování zvuků. A to pro mne zahrnuje experimentální, hledačské úsilí, při němž není od počátku zřejmé, co vyplyne v závěrečné fázi. Propojování instrumentálních zvuků s konkrétními záznamy se osvědčilo jako můj hudební prostor.“ Performance, elektronika, preparování nástroje, zvukové instalace, improvizování – to je svět Kathariny Klement. V roce 1996 jí Institut elektronické hudby v Grazu spolu s Werkstadtem Graz vydal k jejímu programu katalog, jehož součástí byla i neprodejná deska Brandung.
Z roku 1998 pak pochází album Textur, na kterém mísí brilantní klavírní hru s magnetofonovým páskem. Oba kompakty jsou zřetelným dokladem výprav do neprobádaných nebo zatím pouze matně probádaných hudebních oblastí.
Concért trouvé aneb nalezený koncert, tak pojmenovala pianistka CD z roku 2000. Spolu s ní se živého nahrávání ve vídeňském echoraumu zúčastnil Armin Pokorn s elektrickou kytarou a elektronikou, ale termín nalezený patří vedlejším hlukům, které jsou vyluzovány na kovové trubky, dřevěné předměty či elektronické přístroje, a dalším zvukům a samplům, fi xovaným na pásku. Základ ovšem spočívá v použití starého, přebudovaného a preparovaného křídla. Nicméně přednatočený základ může být při živém provedení pouze základem pro improvizaci, kombinující součinnost klavírist(k)y, kytaristy, zvukového režiséra a technika, přičemž do výsledného znění mohou zasáhnout jakékoli nahodilosti či spontánní reakce publika. Francois Couture tento projekt nazval „nádhernou fascinací“ a uvedl, že právě nálady a barvy, proměňující se téměř každých pět minut, přispívají k jeho působivosti.
CD Filmscript / fahrspuren z roku 2001 je zase založeno na zkoumání hlasových šancí. Přitom skladatelka říká, že jí jde o znovunalézání řeči s určitou hlasitostí, zněním, slovním onomatopoickým vyjádřením. Nedosti na tom: ona v daném případě usiluje o spojení obrazu, textu, mluvního vyjádření a hudby jak živé, tak na pásku, čímž chce zobrazit síť přídavných, současných i kontrapunktických vztahů. Autorkou textu je Brigitta Falkner, hudbu obstarávají Ali Angerer s tubou a Lorenz Raab s trubkou, všichni zúčastnění navíc ještě s Rudi Widerhofer používají hlasy. Zatímco Filmscript vychází z představy paralelního světa s prvky komiksu a filmu a jeho scénické předvádění je doprovozeno promítáním diapozitivů, fahrspuren ještě více akcentují etymologickou analýzu slovních spojení a propojení a strukturovaně využívají akustiky prostoru, ve kterém jsou situovány.
Profilové je album Monde z roku 2003. Svědčí o tom i podtitul: Works by Katharina Klement a najdeme tu čtyři rozměrnější kompozice z rozmezí let 1997 až 2002, jejichž výběr právě určitou variabilností ukazuje, že skladatelka překračuje hranice do nejrůznějších hudebních světadílů. Tak hned úvodní (a titulní) Monde v provedení souboru die reihe (čtvery housle, viola, violoncello, kontrabas, klarinet, basklarinet a perkuse) kombinuje akustické nástroje se záznamy z pásku a s mixováním a tento přístup charakterizuje mottem „nein, keinerlei Gezeiten, aber Geraume“, tedy že jí nejde o přílivy a odlivy, nýbrž o prostory, samozřejmě zvukové. Absenses zase využívá možností preparovaného a amplifikovaného klavichordu a Manon Liu Winter jako interpretka zřejmě dokonale naplňuje skladatelčiny představy. Nejen na sólové skladbě, ale i při provedení kompozice lauter Laute (pro hlas, altovou flétnu, violoncello, preparovaný klavír a elektrickou kytaru, kterou perfektně zvládá nám i z jiných příležitostí známý Burkhard Stangl) tu vystupuje Katharina Klement i jako interpretka – samozřejmě u preparovaného i nepreparovaného klavíru. Monde je ovšem pouze průhledem do skladatelčiny tvorby – obsáhlý soupis jejího díla dává tušit nejen rozlehlost a rozdílnost jejích hudebních rešerší, ale i její pokušitelskou kuráž.
Využívání prostoru je také náplní alba Music for loudspeakers. Obsahuje čtyři záznamy z cisterciáckého kláštera Stift Lilenfeld v Dolním Rakousku, který v roce 2002 oslavoval osmisté výročí svého trvání a při výstavě, která se k této příležitosti konala, přispěla i Klement svými performancemi pro basovou membránu a reproduktory v atriu a dalších klášterních prostorách.
O neustálém vymýšlení nových a dosud neslýchaných zvukových šancí svědčí i album z prosince 2003, které má titul Monocle. Jde o použití barokních hudebních nástrojů, jako je monochord nebo klavichord, které jsou však naprosto nekonformně pojednávány a vlastně zcizovány za použití elektroniky. Při této bohulibé činnosti Katharině Klement pomáhají další zástupci současné rakouské experimentální scény – Josef Novotny, Reni Weichselbaum a Manon Liu Winter. Hannes Schweiger album v jazzlive oprávněně označil za projekt, plný podnětů, jako záležitost převádějící dosavadní sluchové navyklosti do dnešních zcela nových zkušeností.
Také kompakt Soundog, který v roce 2005 – stejně jako Monocle – vydala vídeňská Extraplatte, je dílem obdobného muzikantského okruhu. Katharina Klement obhospodařuje nejenom klaviaturu, ale i vnitřní prostor svého nástroje, k ní se s klavichordem připojuje Elisabeth Harnik, u violoncella je Uli Winter, s perkusemi pak Fredi Pröll a opět nechybí ani elektronický alchymista Josef Novotny. Výsledek? Zcela spontánní improvizace, jejíž „bizarní zvuková topografi e, vyplývající z imaginační síly okamžiku,“ působí jako vyvážený životní pocit (alespoň podle kritika Freistilu).
Dvojalbum, které zaznamenalo zahajovací i závěrečný koncert desetidenního skladatelského fóra v Mittersilu v září 2004, má přídavný titul Bewegt Euch, což může potažmo znamenat i cosi jako Nechte se vzrušit. Byla tu provedena díla devíti rakouských i zahraničních skladatelů od proslulého Antona Weberna, který v Mittersilu roku 1945 zemřel a který spolu s Albanem Bergem a Arnoldem Schönbergem patřil k hlavním představitelům Druhé vídeňské školy a byl známý svou uměleckou nekompromisností, až po Japonce Kojiho Asana, jehož rejstřík sahá od počítačové hudby a elektronických experimentů až po hudbu pro kytarové soubory, nebo Inda Sandeepa Bhagwatiho, badatele v oblasti multimediálních performancí a nových divadelních forem za pomoci počítačů. V podání renomovaného souboru die reihe, který se věnuje uvádění současné vážné hudby a jehož dirigentem je Gottfried Rabl, tu najdeme i kompozici Kathariny Klement 33 (první trojka je napsána obráceně) pro basklarinet, violu, violoncello, kontrabas a elektroniku a vzhledem k programu koncertů, který jsem alespoň letmo nastínil, je zřejmé, že sem nebyla zařazena náhodně.
Spontaneita této improvizátorky samozřejmě láká ke spolupráci vedle zmíněných experimentátorů i takové soubory, jako jsou Los Autodisparadores, Soundog, Use nebo Klang-VideoProjekt 800. Zvukovou instalaci s ní podnikl i Dieb 13 (Chronologie) a z hudebníků, s nimiž navázala spolupráci, uveďme kromě už jmenovaných Oskara Aichingera, Petera Herberta, Paula Skrepka, Daniela Studera či Martina Zrosta. To jenom namátkou.
Klavírem jsme začali, klavírem svůj exkurs do díla Kathariny Klement můžeme též zakončit.
Klavír ve svém tvarování, jak ho dnes známe, je nástroj romantismu,“ dokládá umělkyně, která s ním spojila svůj život. „Protože však tato epocha nám není tak vzdálena jako baroko, ve kterém byly například housle, jak je dnes vnímáme, víceméně zcela dotvořeny, je u klavíru tlak tradice ještě bezprostřednější. Klavír je velice promyšlený nástroj, který definuje sám o sobě evropský ideál temperovaného systému. Je to vlastně ,digitální‘ nástroj. Tím míním, že klavír má konkrétní stupnici tónů, mezi nimiž nemůžeme principiálně vytvářet žádné další tóny.“ Ale – a tady nastává zlom, kterého je možné využít – pokusnictví, které se zásluhou Henryho Cowella, Georga Crumba a Johna Cagea vhloubilo i do nitra klavíru, vytvořilo novou zvukovou estetiku. A té se za pomoci elektroniky zmocnila i Katharina Klement a vytvořila si svoji osobní a osobitou pozici. „Označuji se za strukturální improvizátorku. Strukturálně závislou na zvuku. Tak definuji svoji dnešní pozici i náklonnost. Za deset let to všechno možná zase hodím přes palubu.

Diskografie:
Elisabeth Schimana / Katharina Klement: dot (1989 Extraplatte – LP)
13 Miniaturen – Tonband und Klavier (1994, 1996 KalK)
Brandung I/II (1996 KalK)
Textur – für Klavier und Lautsprecher (1997, 1998 KalK)
Josef Novotny and guests: Duos plus… (1998 rude noises)
Concért trouvé (2000 KalK)
Brigita Falkner / Katharina Klement / Karin Spielhofer: Filmscript / fahrspuren (2001 KalK)
Beton (2001 edition O. K.)
Music for loudspeakers (2002 KalK)
Katharina Klement / Josef Novotny / Reni Weichselbaum / Manon Liu Winter: Monocle (2002, 2003 Extraplatte)
Monde – Works by Katharina Klement (2003 KalK)
Zwischen einem Sessel (2003 KalK)
Elisabeth Harnik / Katharina Klement / Josef Novotny / Fredi Pröll / Uli Winter: Soundog (2005 Extraplatte)
Katharina Klement / Josef Novotny: 88  (2005 Extraplatte – DVD)
Ein_Klang 2004 – 9. Komponistenforum Mittersill: Bewegt Euch (2004 ein klang records)

Přidat komentář