Pomalu, tiše a nenápadně se na domácí scéně jedna za druhou objevují seskupení, která si nedělají hlavu se svým zařazením. Dorůstající nová generace. Většinou pracují s dost alternativním pohledem na věc, ale na druhou stranu je cítit, že jejich členové nikdy 
neposlouchali ani plastikovský underground, a nejspíš ani v přelomu osmdesátých a devadesátých let bující alternativní vlnu typu Už jme doma, Psích vojáků či celé řady kapel z Brna. Vystrkují růžky jedna za druhou, v předlistopadové kleci stihli tak maximálně základní školu, a nemají problém či spíš potřebu vymezovat se, ale prostě si svobodně z vlivů berou to, co se jim hodí. Zatímco v devadesátých letech také bylo zastřešovatelem podobných progresivních výbojů až na výjimky hlavně brněnské vydavatelství Indies (které se dnes až na výjimky alternativní hudbě spíš vyhýbá), v této vlně už takový centrální bod těžko hledat a výjimkou není ani přirozená spolupráce se zahraničím. Kazety jsou jedním z typických představitelů.
Základ formace tvoří duo. David Doubek aka Ventolin v devadesátých letech hrál na baskytaru ve skupině Zlá žena, pak ho uchvátila elektronická vlna. Postupně se dopracoval až k projektu Undo, okouzlenému zvukem analogových mašinek. V Kazetách hraje na kytaru a obsluhuje sampler, krom toho působí i sólově a ve volné spolupráci s dalšími spřízněnými skupinami. Zpěvačka a klávesistka Johana Švarcová se etablovala nejprve hlavně na divadelní scéně. Spolupracovala s Divadlem DNO, skládala hudbu k několika performancím. Stihla spoluzaložit několik dívčích seskupení (z nichž například Audiofenky jsou dalším jménem z výše charakterizované vlny), aby následovalo Undo. Odtud už byl jen krok k formaci, která si původně říkala Cassete, vedle které ještě v současnosti půsbí i jako DJka. Vedle obou hudebníků je ale nedílnou součástí Kazet i VJ A Schwarz. K temné, ledově odosobněné hudební složce dodává černobílou estetiku, a vedle toho se i zabývá performancemi a experimentální animací.
Základem tvorby Kazet je tak elektronika, ale svou ledovou temnotou evidentně inspirovaná post-punkem v čele s Joy Divison či Bauhaus. Oproti spřáteleným MIDI LIDI tu poměrně dominantní roli hraje agresivní kytara, podobně jako
oni mají i Kazety texty v češtině, skládají je společně a dost často si libují v úderném opakování, které i obyčejné věty povýší na slogan. Míchají dada s romantikou, soustřeďují se na oslovení posluchače, předání poselství. Dost často se v souvislosti s aktivitami tria hovoří o ,popu‘, ale nenechte se zmást – to, že skladby mají jednoduché linky a písničkovou stavbu ještě neznamená, že pro většinu opravdu pop milujících posluchačů nemohou být zcela nezkousnutelní. Už jen proto, že tady nejen nic není na podnose, ale naopak je vše obaleno silnou vrstvou stylizace a možná i trochu pózy.
Už v průběhu loňského roku se ústřední dvojice seznámila s berlínským skladatelem a producentem, který si říká Jayrope a u nás zrovna spolupracoval s duem DVA na jejich debutu. Společně začali dávat obrysy prvnímu albu Kazet. To nakonec vznikalo rok, o závěrečný mix a master se v Berlíně postaral bývalý zvukař labelu Mute Mark Bihler, a vyšlo na konci října na značce Xproduction. Ještě před jeho dokončením se Kazety jedním trackem podílely i na projektu For Semafor s coververzemi Suchého a Šlitra. Aktuálně jsou tedy čímsi, čemu se říká příslib. A bude jen zajímavé sledovat, kam (a jestli vůbec) se z tohoto odrazového bodu budou dál ubírat.