KKM: S.O.S.

Opavská parta Kolo kolo mlýnský, na svém dalším albu schovaná už jen za zkratku, je typickou lokální formací bez ambicí i chuti opustit bezpečnou ulitu undergroundu. Poslouchat jejich aktuální album bude jistě radost pro všechny staromilce – při jeho poslechu jako by mě stroj času odnesl někam do začátku devadesátých let. Ještě tu jsou ozvěny sedmdesátkového podzemí i rockových tanečních zábav, ale už nechybějí inspirace českými alternativními kolegy – píseň Ryby zní málem jako revival Už jsme doma, skladba něžně nazvaná Hrobaříček vzdává hold početné formaci Krásné nové stroje, a u skladby Treska mi zas vytanula zamlžená vzpomínka na Zirkus Odvážná srdce. Ano – pokud nemáte rádi v rocku zvuk saxofonu, asi to není deska pro vás.

To zajímavější, co je v písních k nalezení, se odehrává v textech. Temná poezie, beze stop humoru a se zjevnou zálibou v archaických formulacích, je stylová a úderná. A byť jen hypotetické světlo na konci tunelu si ani nepřipouští. Tíživou atmosféru bezvýchodnosti, marnosti, nedůvěry a rezignace ovšem nastoluje přesvědčivě. Škoda, že působivé verše leckdy zanikají v množství občas se vzájemně rušících nástrojových partů. Jedním z nejsilnějších míst nahrávky je první část skladby Pikola, čitelné aranžmá a hráčská umírněnost přináší tajuplnou i zajímavou atmosféru, která kapele sluší. Než si ji ale posluchač stihne užít, ztratí se v divoké, leč tuctové kytaře.

To volání o pomoc, zakódované do názvu alba (na zadní straně na informace skoupého bookletu je dokonce uvedené v přepisu do morseovky) je po vyslechnutí poměrně příznačné. Přispěchat s podanou rukou by však měli především kamarádi z androše. Nebo z terapie. Nikdy nemusí být pozdě.

Vlastní náklad, 2017, 40:49

Přidat komentář