KLAUS SCHULZE: Deus Arrakis

SPV, 2022, 77:23

Celý život se uhranutě zabýval Herbertovou románovou ságou Duna. Na své desáté album X (1978) zařadil skladbu Frank Herbert. O rok později nahrál s Arthurem Brownem (zpěv) a Wolfgangem Tiepoldem (violoncello) koncepční album Dune. Když v roce 1984 David Lynch natočil filmovou verzi, jako by mu vzali smysl života. Cítil to totiž jinak. Odpojil se a pracoval na nové hudbě, nových projektech s novými technologiemi. Pak mu ale začátkem loňského roku zavolal starý kámoš Hans Zimmer, že ho režisér Denis Villeneuve oslovil s muzikou k připravovanému velkému bijáku Duna. A nabídl mu spolupráci. Do Schulzeho jako by vjelo snad kilo melanže! Vyštrachal staré pásky, nově zrekonstruoval a nahrál celou tu VĚC. Stihl to. U vydání už ale nebyl, zemřel letos 26. dubna. 

Zimmer je také velkým fanouškem Herbertova fenoménu a s mistrem Schulzem si skvěle rozuměli, takže jejich spolupráce se dostala ve skladbě Grains of Sand i na soundtrack Villeneuveova filmu. Po více než šedesáti deskách za půlstoletí kariéry je posmrtně vydané 3LP (2CD) Deus Arrakis dokonalou labutí písní. Jeho nejlepším albem za poslední desetiletí, ne-li za celou kariéru. Protože velmi pestrým. Obzvlášť zapojení violoncella, místy elektronicky transformovaného až do houslové polohy, nahrávkám dodává silné hudebnosti. Během tří dlouhých skladeb Osiris, SethDer Hauch des Lebens, dělených do šestnácti částí, vás vezme na imaginární cestu na Arrakis. Na LP vydání je první strana obrazově „pískově“ leptaný vinyl. Osiris je zprvu pomalá, volně plující skladba s převalujícími se plochami starožitných syntezátorů. Zdánlivá jednoduchost s nenápadně přidávanými zvuky jako by z ničeho nic náhle kreslila nádherné, kdesi v podvědomí zasuté obrazy. Seth spojuje sugestivní violoncello s dynamicky pulzujícími sekvencery a fázovanou elektronikou. Což nás přivádí k Der Hauch des Lebens neboli Doteku života. Pomalý, tajemný let nad písky Arrakisu, nad nekonečnými pláněmi vzácného koření. Skutečné dílo lásky.

Přidat komentář