KOKOKO!-S Ježíšovou harfou k nebesům

Název konžské skupiny znamená Ťuk ťuk ťuk. Divné. Koncerty a debutovým albem Fongola totiž na mezinárodní dveře jak se sluší nezaklepala: nekompromisně do nich vtrhla s pověstí mezního zážitku.

Dokumentární film Système K francouzského režiséra Renauda Barreta zachycuje aktivistické pouliční umělce z konžské Kinshasy: chlapíka pokapaného od hlavy až k patě horkým voskem, jiného ve vaně naplněné zvířecí krví; fascinuje i dvojice s televizory namísto hlav nebo svítící Kongo Astronaut. Nevybočuje ani soundtrack KOKOKO!: slyšíme Ježíšovu harfu ve tvaru kříže, perkusivní psací stroj, plastový xylofon a kytaru z plechovek.

Skupina pevně svázaná s elektronikou francouzského producenta Débruita tak rozšiřuje řadu extrémních hudebních forem vzešlých v posledních letech z Demokratické republiky Kongo, podle britského novináře Andyho Morgana země marně a odevzdaně čekající na Godota. „Bílí za námi přišli s civilizací. My měli zemi, oni Bibli. Naučili nás se modlit se zavřenýma očima, a když jsme je otevřeli, oni měli naši zemi a nám zůstala Bible,“ shrnul zpěvák Jupiter Bokondji situaci státu, ve kterém se nesmírné nerostné bohatství nevylučuje se strašidelnou chudobou, což jde za nadnárodními společnostmi, drancujícími se zkorumpovanými politiky Kongo bez ohledu na následky a počty mrtvých během nelidských válek.

Jedenáctimiliónová metropole Kinshasa je třetí největší africké město. Ale když říkáme město – belgický producent Michel Winter ho po zkušenostech přirovnává raději k peklu, kde každý dělá, co je v jeho silách, aby přežil do druhého dne. Rozpadající se infrastruktura, vysoká kriminalita, neexistující internet, nedostatek vody a neustále vypadávající elektrická síť přinutily obyvatele Kinshasy adaptovat se v Système D – z francouzského slova débrouillardise, volně přeloženo: bez chytrosti nepřežiješ.

Žít v Kinshase je performance sama o sobě. Hranice mezi uměním a reálným životem vlastně neexistuje. Umělci a spontánní tvůrci nepracují v ateliérech, ale přímo na ulici, která pro ně představuje silnou inspiraci, a tělo je pro ně nejpřirozenějším způsobem, jak vyjádřit názor a předat lidem zprávy, i když s ohledem na policejní a státní aparát raději zakódované,“ vysvětlil režisér Barret název filmu Système K jako poctu nezávislým umělcům z Kinshasy.

Kombinují povahu protestu s mírou zoufalství z chaosu, do kterého se narodili a v němž nadále musí žít. Do svého umění investovali naprosto všechno: svá těla i sami sebe vystavují nebezpečí, riskují zatčení a zlostné reakce frustrovaného davu chudáků. Že pozorujeme něco hodně, nebo spíš úplně odlišného, souvisí s faktem, že umění je pro Kinois, jak si obyvatelé Kinshasy říkají, luxus, který si nemohou dovolit. „Namísto toho, abych plakal nad svým osudem, vytvářím umění,“ říká Béni Baras, pracují s recyklovanými materiály. Světem už registrovaný sochař a vizuální umělec Freddy Tsimba svařuje kovové skulptury z mačet a tvůrci prapodivných hudebních nástrojů dávají najevo, jak vnímají Západ: za naše suroviny nám vracíte odpad.

Povědomí o hudební scéně Kinshasy pomohli ustavit skupiny Konono No.1 s Kasai Allstars a po nich Jupiter & Okwess, Staff Benda Bilili a Mbongwana Star, aktéři slavných filmů Renauda Barreta a Florenta de la Tullaye. Hlavně Barret, žijící v metropoli patnáct let a mluvící jazykem lingala, představuje hybatele dění, tvůrčího producenta: to on odpadlíky ze Staff Benda Bilili seznámil s irskou hvězdou pařížské elektronické scény Liamem Farrellem a vzešli z toho úchvatní Mbongwana Star. Vyznamenal se i protentokrát: výrobce obskurních nástrojů vytěžující skládky čtvrti Ngwaka seznámil se zpěvákem Makarou Bianco a jeho uměleckou taneční skupinou. A když do Kinshasy dorazil původně zamýšlený tvůrce soundtracku Débruit, neměl Barret vlastně na výběr: zavedl ho do Ngwaka. Tak jednoduše v červenci 2016 vznikli KOKOKO!

 

Název konžské skupiny znamená Ťuk . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář