Kolena

Kolena, kolena, nechť přiblíží se k jezeru… – všichni tu filmovou klasiku známe. Těžko ale říci, zda u vzniku názvu podivuhodného pražského tria, stála právě ona. Jisté je jen to, že s vlasovým porostem všech pánů, to nic společného nemá. Ten je totiž stále neřídnoucí, stejně jako jejich hudební invence. Ještě překvapivější než název, je ale už samotné spojení tří person, které se pod oním potkaly. Baskytarista Josef Jindrák, známý z vydavatelství Polí5 i alternativních Skrytý půvab byrokracie, zpěvák a trumpetista Zdeněk „Hmyzák“ Novák, kdysi opora legendárního voice-bandu Ženy a později frontman šansonové alternativy Činna, a konečně Martin Tvrdý aka Bonus, řečený též Bourek, v tomto případě elektronický producent, jsou totiž osobnosti, které nikomu, koho zajímá tuzemská alternativní scéna, netřeba představovat.
„Sešli jsme se jednorázově a pak už nám to zůstalo,“ krčí rameny Bonus. „Zdeněk odešel z Činny, já měl (teď už vím, že nesmyslný) pocit, že jsem nevytížený,“ pokračuje v rekapitulaci Pepa. „Už před delší dobou jsme si s Hmyzákem říkali, že by bylo potřeba vytvořit improvizační nebo metalovou kapelu, a když přišla příležitost nahrát poctu Kocourovi Vavřincovi, spojili jsme se s Bourkem, protože jsme měli pocit, že je to potřeba propojit s jiným pohledem, vyzkoušeli to a poznali, že je to dobré.“ Skromnost nade vše, praví klasik. „Měl jsem chuť zas zkusit něco úplně jiného,“ potvrzuje Hmyzák. „Vytvořili jsme obdobné společenství, jako měl kocour Vavřinec, abychom nahráli pro Zdeňka Slabého píseň na tribute CD. Proběhlo jisté okouzlení, které ještě stále trvá.“
Zmiňovaná píseň, která byla nahrána v lednu tohoto roku, a sampler poct legendární komiksové postavičce i jeho tvůrci, jehož texty jsou čtenářům UNI zajisté dobře známy, by se měly objevit ještě letos, čemuž napomohla i úspěšná crowdfundingová sbírka. A trio Kolena své premiérové vystoupení za až nečekaně výrazně najevo dávaného nadšení publika odehrálo počátkem srpna v pražské Malostranské besedě. Díky Hmyzákově projevu se tu vyjevoval duch Žen, tu zakouřená atmosféra písní Činny, ale nervní basové linky, tepající i cvrlikající elektronické zvuky, zasmušilé plochy a live processing zpěvu i trubky, je posouvaly do úplně nových rovin. Absolvovat s kapelou její vystoupení je tak zajímavé dobrodružství, které navíc umožňuje kdykoli vystoupit i se zas do odehrávaného procesu kdykoli vrátit.
„Kolena jsou kromě textů kompletně improvizovaný, takže já jsem hlavně byl zvědavej,“ odpovídá Bonus na dotaz, co ho vlastně zlákalo ke spolupráci s hudebníky z úplně jiných žánrových oblastí, než ve kterých se běžně pohybuje. Josef je opět konkrétnější, neboť na první setkání prý si šel „prostě s radostí zahrát. Je to pro mě možná jen dětinská touha být v jedné kapele s Hmyzákem a Bourkem, oni tvrdí, že mi chtějí dopřát patnáct minut slávy, sami už to zažili, tak ať mám radost…“ vysvětluje s úsměvem.
Základním předsevzetím bylo dělat sice improvizovanou hudbu, ale tak, aby výsledkem byly písničky a nikoli třeba jen industriální noise. Jediným předpřipraveným materiálem přesto jsou Hmyzákovy texty. „Jinak není dopředu domluvena ani nota. Žádnou píseň nezahrajeme nikdy stejně,“ rezolutně potvrzuje baskytarista. „Idea je velmi skrytá a bude se pozvolna vyjevovat,“ doplňuje ho Hmyzák tajemně.
Podobně jako hudba plyne sama, i její tvůrci nemají žádné konkrétní plány. Navzdory pódiové improvizaci ale důsledně zkoušejí a své hraní si i zaznamenávají. Zda z toho ale nakonec bude například album, se zatím neví. „Já bych řek, že ne, ale co já vim, co se stane,“ je poněkud skeptický Bonus, a Hmyzák mu dává za pravdu: „Těší mě, jak to je. Pro mě byla studiová práce vždy velmi zatěžující.“ Inspirátor všeho Josef je sdílnější: „Ty zkoušky jsou nakonec víc o povídání a hraní je pak jakoby mimochodem. Udělat tímto způsobem album, je moře práce – to, co snese koncert, nemusí být dobré na záznamu. Možná nebude deska nikdy, možná na nějaké Vánoce. Navíc, i když já mám nosiče rád, zbytek kapely ty ambice ‚mít desku‘ už nemá – důležitější je se scházet a hrát. Jde především o to udržet živou kapelu. To jsou vysoké cíle. Ničím nižším se nezabýváme.“
Reakce na premiérové vystoupení nicméně trojici zjevně vlily potřebný optimismus. A informace o její existenci se pozvolna šíří, takže se objevují i další koncertní příležitosti. „Jan Maxa chystá křest svého sólového alba a chtěl by nás jako předkapelu, tak uvidíme, jestli se trefíme do termínu, a také se cosi rýsuje v zahradách Pražského hradu – těch co nepatří pod Hrůzozemana,“ naznačuje Pepa. A jistá pozvání už dorazila i z Moravy.
„Necháváme si svobodu rozhodovat, co teprve bude, nehoní nás ani nutnost, ani sebezapření,“ shrnuje budoucnost Hmyzák, a Bonus, se kterým se prý zpočátku vůbec neznali, ho doplňuje: „Existence a budoucnost kapely Kolena je, stejně jako její hudba, prostě improvizace.“

Přidat komentář