Koma

Rozhovor s Petrem Kůsou, vedoucím a příležitostným zpěvákem skupiny.

Z vaší hudby cítím promyšlené a pečlivě zkoušené aranže. Je tu patrný zvláštní důraz na zvukovou stránku, potvrzuje to i vyber hlasu od tenkého zvonečku po drsný témbr. Každý koncert připravujete zvlášť jako celek. Jak často zkoušíte?
Protože máme kromě muziky ještě jiná zaměstnání, tak všichni dohromady velice málo. Každá sekce zkouší zvlášf, speciálně jenom klávesy, saxofonová sóla apod. Před koncertem vždy alespoň dva dny intenzívně. Nové věci se začínají zásadně rytmikou plus jeden nástroj. V té chvíli máme o aranži jen mlhavou představu, tu pak dotváříme všichni dohromady.

Děláte si ambice na profesionální dráhu?
Co to je? Myslíš-li tím, že bychom se muzikou mohli živit, je-li to považováno za profesionalitu, tak bychom chtěli, ale ještě nevím, jak. Ačkoliv, někteří členové KOMY se hudbou živí, ale ne s námi.

Měli jste několik koncertů přímo v kostele. Hráli jste na 1. ekumenickém festivalu moderní křesťanské písně, kde jste dostali hlavní cenu. Vaše texty výrazně kritizují společenské klima i vztahy mezi lidmi jednotlivě, v některých lze rozeznal zašifrovanou tematiku náboženskou. Jaký je váš vztah k Bohu a k náboženství vůbec?
Už jsem mnohokrát slyšel, že si tím děláme reklamu. Myslím, že náš vztah k Bohu není jednoznačný, každý to cítíme jinak. Jedno máme společné. Všichni věříme v existenci vyšší autority. A náboženství – je-li to morální kodex, pak jednoznačně ano. Ale náboženství jako filozofie má mnoho chyb a v minulých stoletích se rozhodné podle proklamované křesťanské lásky nechovalo. A to s tou reklamou mé mrzí, protože je to hloupé a krátkozraké. Věci, které děláme třeba pro organizaci Život 90 (výtěžky z koncertů, 2 Kčs z každé prodané desky), nebo koncert, který jsme nedávno uspořádali na krytí nákladu na výlohy spojené s vyšetřením dalších nepřímých viníků smrti patnáctiletého Viktora Bačíka (umučen ve věznici v Ruzyni 30. 9. 1990), jsou opravdové. Ti, co to tvrdí, mají velkou šanci nám nějak pomoct.

LP, které nyní vychází, je prý první rocková deska, kterou firma Europroduction vydává.  Já si vůbec nemyslím, že hrajete rock. Vaši hudbu vnímám jako pop. Je posluchačsky náročný, napucovaný, mnohovrstevný. Líbí se mně vaše barevné vícehlasy, beru většinu textu, které nejsou prvoplánové. Přesto si vás zařazuji do škatulky pop. Ve které se cítíš lépe ty?
Naše muzika je něco na rozhraní. Některé skladby jsou vysloveně popík, jiné jsou bigbít. Ale já nevím dost přesné, kde je hranice. Ta je subjektivné pohyblivá. A je to úplně jedno. To, co děláme, se líbí nám všem a každý ji má jinde.

Na přelomu dubna a května jste absolvovali čtrnáctidenní turné po Belgii, Francii a Lucembursku. Bylo úspěšné. Mně jsi tvrdil, že si vás tam všiml belgický producent Eric Bussiene. v Reflexu jsem četla, že vše obstaral váš současný vydavatel Hubert Pata, rovněž belgický producent a diskžokej. Jak je to tedy doopravdy?
Toto turné opravdu uspořádal Eric. V Reflexu došlo pravděpodobné k omylu, jelikož s Hubertem jsme domluveni na dalším turné do Belgie v souvislosti s anglickou verzí našeho LP, které má vyjít v lednu 1992. Hubert je jedním z majitelů firmy Europroduction. Zajistili nám podmínky pro natáčení desky i rozšířené verze CD. jaké by nám pravděpodobně nezajistila žádná naše firma.

Přidat komentář