Kora et le mechanix: 10 000 žárovek

koraNa počátku všeho bylo představení Zánik Titaniku Naivního divadla Liberec, kam byla dvojice Filip Homola a Michal Kořán pozvána, aby se i svým vkladem na tomto hudebně-literárně-výtvarném večeru podílela. Stejnojmenná básnická skladba Hanse Magnuse Enzensbergera z roku 1978, která se stala inspirací i předlohou, vychází ze zobrazení světa jako neznámo kam plující lodi, a dávnou alegorii Lodě bláznů aplikuje na moderní dobu i probíhající pozvolný úpadek společnosti. Ne – do smíchu u toho příliš není.
Kora Et Le Mechanix poskládala v šestadvaceti kratičkých skladbách, které mají občas až charakter fragmentů a střípků skládaného obrazu, imaginativní soundtrack a nezůstala nic dlužna své pověsti výjimečných elektronických experimentátorů. Nový je tu odklon od ambientních poloh a ploch. Tentokrát jde spíš o abstraktní zvukovou koláž, zneklidňující, nevyhýbající se ani agresivním šumovým pasážím, často nepříliš vzdálenou elektroindustriálním postupům. Mrazivé vlny oceánu a zdánlivě nezničitelný kolos vystupují z mlhy a i bez vizuálního vjemu se u poslechu přímo nuceně zhmotňují. Nezastupitelnou roli mezi samply a elektronickými zvuky má navíc tentokrát modulovaný hlas, který patří – a kruh se uzavírá – překladateli Enzensbergerovy knihy Pavlu Novotnému.
Album nabízí zvukově dobrodružnou plavbu. Vtahuje, ale zároveň posluchače nešetří. Je intenzivní: jako by tomu měla napomoci i číslovka v názvu. Je jen náhodou, že měsíců ve jméně jeho o tři roky staršího předchůdce, bylo jen 300? Ozvěny, echa i konkrétní zvuky nejenže nejsou nudné a nepůsobí jako jen improvizačně stavěné konstrukce, ale ani nepodléhají patetickým plochám, ke kterým příběh slavné katastrofy svádí. Ve své nevyčerpanosti jsou navíc až překvapivě inspirativní i pro ty, kteří už autorskou dvojici mají dávno „prokouknutou“. O kreativním uchopení už zdánlivě všemi způsoby zpracovaného tématu ani nemluvě. Copak by tomu asi řekla Kate Winslet?

Polí5 & Blue Lizard, 2015, 37:55

Přidat komentář