Krásná destrukce

Petr Vrba/Chrisof Kurzmann, Alternativa 7. 11. 2017
Rakouský skladatel a elektronik Christof Kurzmann se narodil v roce 1963 ve Vídni. V dětství poslouchal  klasickou hudbu a jazz, o nichž mu rodiče tvrdili, že je to nástroj pro revoluci. Konkrétně se zmiňuje o Čajkovském, Beethovenovi. Smetanovi, Mendelssohnovi-Bartholdym, Elle Fitzgerald, Louisi Armstrongovi a v neposlední řadě Víctorovi Jarovi. Jeho prvním nástrojem byl saxofon, protože miloval Archieho Sheppa a Davida Murraye, ale posléze přešel ke klarinetu, protože saxofon mu nešel příliš k elektronické hudbě, které stále více propadal až nakonec přesedlal k různým mašinkám, z nichž dnes používá především počítače, které se jmenují lloopp nebo ppool. Výčet jeho spoluprací je skutečně nepřeberný, od mezinárodního Orchestru 33 1/3 až po spolupráci s dalšími zvukovými mágy jako jsou Jérome Noetinger, eRikm nebo Dieb 13. V roce 2008 na festivalu pro svobodnou a improvizovanou hudbu Konfrontationen v rakouské vesničce Nickelsdorf si Christof například zahrál s formací, která si říkala Hammeriver a vedle něj v ní hráli na saxofon a klarinet Tobias Delius, na pedálovou harfu Clare Cooper, kontrabas Clayton Thomas a Werner Dafeldecker a na bicí a perkuse Tony Buck. To je takový příhodný vzorek, ale výčet jeho spoluhráčů tím zdaleka nekončí. Na festivalu Alternativa vystoupil v roce 2011 s kapelou Magic I.D. Sám o sobě prohlašuje, že je skladatel, který nezná noty, ale je schopen vysvětlit své myšlenky ve stylu Charlese Minguse, který svým spolupracovníkům svoje melodie předzpívával.
V roce 2016 vystoupil Christof Kurzmann v Čechách hned dvakrát. Poprvé na konci dubna na festivalu vs. Interpretation coby hostující dirigent Pražského improvizačního orchestru a po třídenní dílně pro něj koncipoval svitu věnovanou uprchlíkům, do níž začlenil i píseň S.O.S. od skupiny ABBA, kterou pouhou změnou dvou slov změnil z romantické písně na varovný signál. V říjnu potom vystoupl na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové coby člen formace Made To Break, kterou vede hráč na plátkové nástroje Ken Vandermark, jehož kompozice tu vedle Kurzmanna dotvářeli bubeník Tim Daisy a basista Jasper Stadhouders. Tady právě jeho živý processing krásně destruoval a zároveň obohacoval daná témata.

Petr Vrba, foto M. Antalová

S trumpetistou (tehdy ovšem ještě především hudebním publicistou) Petrem Vrbou se Kurzmann potkal někdy v polovině prvního desetiletí nového tisíciletí na festivalu Unlimited v rakouském Welsu. Tehdy se podle jeho slov oba „nacházeli ve štěrbině takzvané redukcionistické hudby“. Z přátelských výměn uměleckých stanovisek se postupně během let, kdy se mezitím proměnil záběr jejich zájmů a uměleckého vyjádření, vyvinula spolupráce. V první fázi došlo ke společnému turné jejich dvou „kapel“ – Junk & The Beast a Kommando Raumschiff Zitrone, při němž začali i fúzovat. Po loňské residenci s PIO (jehož je Vrba spoluzakladatelem) pozval Kurzmann Vrbu na společné zkoušení a nahrávání v Rakousku ve formátu dua. Právě tento materiál bude premiérově představen v Praze na festivalu Alternativa 7. listopadu v Malostranské besedě. Bude to údajně snoubení jejich znalosti introspektivního zvuku s určitou dávkou improvizačního humoru.

Doporučené CD:

MATS GUSTAFSSON / CHRISTOF KURZMANN: Falling and five other failings (Trost Records 2016)
Kurzmannem zpívaná titulní skladba má až enovsky ambientní melancholický nádech. Celý název pak napovídá, že jde o jakési (hudební) poklesky, něco nepatřičného, ale právě proto krásného. Na druhou stranu se vlastně všechny ty profuky a elektronické kejkle snoubí dokonale symbioticky dohromady a vytvářejí zvláštní posmutnělé i prozářené nálady. Jindy spíš dravější Gustafsson tu ukazuje svou jinou tvář, která mu ovšem není cizí a tuhle temnější polohu najdeme i na jiných nahrávkách, třeba v některých pasážích na Torturing The Saxophone.  Tenhle opus si můžete vychutnávat jak při analytickém poslechu, kdy oceníte každou drobnou nuanci, tak ho vnímat právě jako ambientní plochy, které volně plynou časem a prostorem.

Přidat komentář