Kubatko: Aucklandia

kubatkoProducent a skladatel elektronické hudby Jakub „Kubatko“ Holovský se na svém čtvrtém albu rozkročil mezi třemi světadíly. Písně skládal na Novém Zélandu, kde už dva a půl roku žije. Český element zastupuje on sám a hostující zpěvačky Markéta Foukalová a Olga Königová. Výletem „jinam“ je pak angažování korejské vokalistky Ohheejung a jejího přítele, kytaristy Jo Joonghyuna. Posluchač přitom nemusí být odborníkem na českou, korejskou, a už vůbec ne novozélandskou nekomerční hudbu, aby pochopil, že nepatrné otisky tří národních mentalit a trojí atmosféry jsou pro album rozhodně přínosem. Mimochodem slovo „nekomerční“ zde neplatí na sto procent. Kubatko je sice ponořen do alternativních způsobů šíření hudby, ale některé jeho písně neskrývají hitové ambice. To ostatně předvedl už na Andělem oceněném albu Vzduchoplavec nebo na následujícím Krasohledu. Málokdo jiný u nás (nebo na Novém Zélandu?) produkuje elektronickou hudbu tak eklekticky a přitom přístupně široké veřejnosti.
Na albu se střídají písně s instrumentálními skladbami, přičemž hranice mezi oběma typy útvarů není ostrá. Přizvané zpěvačky totiž svůj hlas používají spíše jako hudební nástroj. To je rozdíl například oproti albu Krasohled, kde text hostujícího Šampona Už nejsme nic dodával celku nový rozměr. Tři české texty na novém albu přinášejí spíše zvukomalbu než programové manifesty. Zvlášť Tomáši Belkovi (píseň Kudy dál) se tentokrát „povedl“ typický popový text bez vtipu a obsahu.
Na slovech však Kubatkovy písně nestojí. Album je cenné především střídáním nálad a způsobů, jak autor pracuje s elektronickými zvuky. Otevírací skladba Aucklandia je příznačná postupným přerodem od ambientního úvodu do rytmičtější pasáže. Ještě lépe však to, co má následovat, předznamená dvojka Darius, ve které náladové „zvuky vody“ prošpiní elektronická nápodoba elektrické kytary. Skutečná kytarová jízda se poprvé ozve v Don’t Die, ve které se hlas Korejky Ohheejung topí za zvukovou stěnou jejího krajana. Následující tracky rozvíjejí a posouvají jednotlivé nápady tak, aby album znělo pestře a přitom kompaktně. A tak po zdánlivě jednoduché instrumentálce se zvýrazněnými basovými tóny (Marlin) následuje popová záležitost s Markétou Foukalovou (Kudy dál). Her Letter s lámanými rytmy náhlým koncem otevře prostor pro Jo, skladbu s nejvýraznější elektrickou kytarou, evokující Pink Floyd na vrcholu kariéry. Práce s lidským hlasem jako hudebním nástrojem pak vygraduje ve skladbě Storm (opět Ohheejung), zatímco v následující Za hlavou zvýraznil výsledný mix rytmickou složku před vokálem Olgy Königové. Kubatkova hudba zůstává na Aucklandii takovou, jak ji známe z minulých desek – tedy neagresivní, přístupná širokému spektru posluchačů a přitom bez nutnosti dělat velké kompromisy. Pouze s přibývajícími léty a zkušenostmi měl autor možnost své nápady a svůj talent dále rozvinout, mimo jiné angažováním nových hostů. A to se mu povedlo.
Beyond Belief, 2014, 44:49

Přidat komentář