Kuličky a Lucký

Nejhůře se píše o přátelích, a když tomu chcete nasadit korunu, pište sami o sobě. V mém případě o Kuličkách, které jsem pomáhal zakládat a prožil s nimi coby manažer, co se dalo. Řekl jsem si ale o to. Zpočátku jsem si myslel, že v Lucerně, kde Milan Lucký s orchestrem, sborem a Teplickou filharmonií křtil desku a vlastně končil, vytvořím nezapomenutelnou reportáž, zavzpomínám v ní, přilepím pár tutově legračních perliček, sáhnu Luckému na dno sil ve velkém interview a nakonec přidám postřehy přítomných desítek známých osobností, čímž by to mělo být OK.
kulový. Coby amatérský novinář, který pochodoval po poloprázdné Lucerně, pokládal přihlouplé otázky, když zrovna byl puštěný magnetofon a nahrával odpovědi (a pan Skoumal se tak snažil), jsem si nakonec doma strhal z hrudi den předtím navěšené metály a nehodlal napsat vůbec nic.
Nechal jsem nekrolog Kuliček na někoho jiného nebo na pozdější dobu, utrápeně vzal magnetofónek a šel za Milanem. Nic jiného mě nenapadlo.

Co Lucerna?
Mně se to líbilo. Mám z toho hezkej pocit, lidi slezli dolů, když jsem jim řekl a o půlnoci nás nechtěli pustit z pódia. Filharmonici se taky vodvázali, co chceš víc.

Konec Kuliček?
Zatím ano.

Co takhle vyjet ven?
Snad pojedeme. Djamelův přítel ing. Kuba, tabákový magnát, zaplatí prý dva autobusy a šoupne nás do Belgie, snad to venku lidi vezme, ale nehrnu se do toho. Příležitostí už jakž takž bylo a vždycky to spadlo jako balíček karet.

To už opravdu nikam nevyjedeš, ani u nás?
Snad s jinou partou při obzvlášť zajímavý akci. Už jen jako raritka.

Budeš teď psát něco nového?
Jo. Včera jsem přišel domů z hospody a začala se klubat nová deska.

Ha, ha, ha.
Znáš mě. Tyhle nápady vždycky přišly až po „inspiraci“, ale leze to na svět dobře. Zase pro velikánský obsazení s profesionálním sborem.

Se sborem?
To jinak už asi nepůjde, bez těch zpěváků, ty masovosti. Zvykl jsem si na to, je kolem toho spousta legrace.

Co kdyby ses takhle víc rozkecal?
Víš, jak mně je blbě, jsem utahanej.

Jasně, já taky. A co muzika, co chceš psát?
Můj sen je scénická hudba a pak film a divadlo bych chtěl strašné rád zkusit. Moc by mě to bavilo. Večerníčky, pohádky i reklamy. Vidíš, třeba takovou reklamu na dámské kalhotky, paráda. Beru všechno, ale nikdo se nehrne.

Není to možná tím, že o tom nikdo neví, že tohle chceš dělat?
Jo, v tom to možná bude.

Co deska, jsi spokojenej?
Docela ano.

I s obalem?
Co můžeš dělat, když tě k tomu nikdo nepustí. Do poslední chvíle jsem netušil, co z toho vyleze, navíc jsme to točili v lednu a dneska je listopad. Šlo to na svět pomaleji, než jsem si představoval, ale beru to.

Neláká tě nějakej bigbítek, tancovačky, kytarky…?
Ne. Když jednou čuchneš k filharmonii a k těmhle věcem, těžko se budeš vracet do hospod a k tanečkům…Teplická filharmonie byla fakt skvělá, bavilo je to. Zpívali naši hymnu a utíkali dolů po schodech do šatny, na smyčcích napíchané polystyrénové kuličky. Hrál s nimi na flétnu například i jejich dirigent. Prý mají ještě zájem a já samozřejmě taky. Vem si například, že v Lucerně někteří magoři po nás házeli i hliněnky, já ti měl v tu chvíli strach, když to kolem mě lítalo, co kdyby se těm plechům vzadu něco stalo, a pak najednou koukám, oni ti ofrakovaní postarší filharmonici ty hliněnky chytali do trub…

Řekni něco na závěr a už toho nechám.
Hele, víš, co Kuličky pro mě znamenaly, konečně jsi tam od začátku a jestliže éra této kapely končí tak, že se natočí cédéčko, v televizi proběhne hodinový pořad z natáčení, objedeš skoro všechny velké sály v republice a křest desky je v Lucerně, kam se prezident Havel nedostaví pro zaneprázdněnost, ale pošle omluvný dopis, a hraje s tebou velká filharmonie, tak mně řekni, kam chceš jít v současnosti dál. Tady to už víc nejde, jako když se nějakej venkovskej mančaft prokope do PVP. Kuličky něco dokázaly a snad si na ně lidé vzpomenou. Víc ti neřeknu, asi by to zavánělo sentimentem a vytahováním…

Beru to.

Foto: Tomáš Turek

Přidat komentář